Maska rudé smrti

Vincent Price se představuje jako k poddaným nelítostný a Satana uctívající princ Prospero, jenž se zavírá na svém hradě, aby se chránil před rudou smrtí. Nemoci, která pustoší jeho panství. Nebude mu to však nic platné. Rudá smrt se sama pozvala na jím vyhlášený půlnoční rej masek.

Kraj pustoší obávaná epidemie neznámé nemoci, která kosí statisíce poddaných. Pouze na zámku prince Prospera panuje bujaré veselí: vybraná skupinka vyvolených se zde zavřela v bláhové naději, že se tak uchrání před absolutní zkázou.

Vedle vrcholné Ligeiny hrobky nebo průkopnického Zániku domu Usherů představuje adaptace Poeova apokalyptického hororu-podobenství Maska červené (či rudé) smrti to nejpozoruhod-nější ze sedmidílného Cormanova cyklu Poeových adaptací. Samotný příběh, který se blíží spíše kostýmnímu historickému příběhu, je v důsledku okořeněn průkopnickým ztvárněním satanské mše. Maska rudé červené smrti byla na svou dobu natolik pobuřující, že musela být na nátlak cenzorů upravena. Kameramanské umění filmu propůjčil jeden z nejvšestrannějších mistrů svého oboru Nicolas Roeg, pozdější režisér mimořádného hororu jako Teď se nedívej nebo sci-fi Muž, který spadl na Zemi. Díky němu vynikne především barevná koncepce příběhu, která odpovídá Poeově představě, protože právě Maska červené smrti je jedna z mistrovských ukázek toho, jakým způsobem dokázal příběhu vtisknout formu. Především se jedná o barevnou symboliku související s místem děje na Prosperově sídle, kde každá místnost, jíž pronásledovaný hrdina prchá, disponuje specifickým světelným odstínem. Ne náhodou se tento vizuálně přitažlivý příběh s motivy bezstarostného a zaslepeného karnevalového veselí stal jednou z nejčastěji adaptovaných Poeových povídek vůbec.
(MJ)
katalog 1. Festivalu nad řekou