Marseillaisa

Oddíl pěti set dobrovolníků z Marseille táhne do Paříže, aby tam bránil revoluci v rozhodném boji proti hroutící se monarchii krále Ludvíka XVII. (Pierr Renoir) a Marie Antoinetty (Lise Delamare). Píseň dobrovolníků z jižní Francie Marseillaisa se stala uznávanou hymnou revolucionářů. Útok na Tuilerie skončí vítězstvím lidu, král je sesazen a jak už všichni dobře z hodin dějepisu víme, Francie je prohlášena republikou. Film vznikl pod záštitou odborového svazu CGT, který také dodal mnoho neplacených statistů. Novinkou pak byla úhrada výrobních nákladů ve výši 5 milionů franků vydáním podílových listů.

Marseillaisu natočil Renoir pro Lidovou frontu spojených levicových stran, která však byla – když měl film v únoru 1938 premiéru – již rozehnána.

Zdroj: ČT

"Marseillaisa" je velký francouzský film, pravděpodobně myšlený jako propagace sjednocení všech vlasteneckých Francouzů ve službách ohrožené vlasti a svobody demokracie. Křísí proto v mohutných a rušných obrazech první léta francouzské revoluce po pádu Bastilly roku 1789, kdy lid si vybojoval občanskou svobodu proti utiskovatelům a slabošskému králi a podnikal první vítězné kroky, aby ji obhájil proti zahraničním nepřátelům.

Děj vychází z Marseille, kde občané vytvořili dobrovolnický oddíl na pomoc Paříži. Tento pak táhne do Paříže za zpěvu vlastenecké pochodové písně, kterou složil Claude Joseph Rouget de Lisle, a která se zanedlouho stává hymnou celé Francie. Marseillané se účastní revolučních bojů v Paříži a po vítězství revoluce táhnou proti pruským a rakouským vetřelcům. Film končí pochodem Marseillanů na frontu za rachotu bubnů, z nichž duní odvaha hájit vlast a svobodu a hrozba útočníkům. Tato idea povznáší film na mimořádnou úroveň a znamenal tenkrát pro programy našich kin vzácný přínos zvláště ve vážné době,která se pomalu blížila v neblahé podobě časů, kdy Němčouři čím dál tím víc vystrkovali svoje teutonské rohy. Ale pouhá tendence by nestačila, kdyby nebyla podepřena uměleckými hodnotami. A ty byly především v režii Jeana Renoira, v jeho věrně historickém zpodobněním doby, ve zvládnutí hromadných scén lidových, vojenských i dvorských a ve využití četných hereckých typů z lidu, revolučních vojáků, politiků, šlechticů a královských hodnostářů. hrůzy revoluce zůstávají přitom jaksi stranou, jako zas na druhé straně i ti šlechticové jsou stateční lidé, věrni svým povinnostem, jak oni je chápali, až do smrti.

Oddíl pěti set dobrovolníků z Marseille táhne do Paříže, aby tam bránil revoluci v rozhodném boji proti hroutící se monarchii krále Ludvíka XVII. (Pierr Renoir) a Marie Antoinetty (Lise Delamareová). Píseň dobrovolníků z jižní Francie Marseillaisa se stala uznávanou hymnou revolucionářů. Útok na Tuilerie skončí vítězstvím lidu, král je sesazen a jak už všichni dobře z hodin dějepisu víme, Francie je prohlášena republikou. Film vznikl pod záštitou odborového svazu CGT, který také dodal mnoho neplacených statistů. Novinkou pak byla úhrada výrobních nákladů ve výšši 5 miliónů franků vydáním podílových listů.

Marseillaisu natočil Renoir pro Lidovou frontu spojených levicových stran, která však byla – když měl film v únoru 1938 premiéru – již rozehnána.