Maroko

"Maroko" - poostavy tohoto filmu jsou následující: zpěvačka pochybného kabaretu v marockém městě, prostý vojín cizinecké legie, kterého tvrdý život v legii připravil o všechny iluze, takže v nic nevěří, v nic nedoufá a ničím není překvapen. A je tu i bohatý světoběžník, gentleman s porozuměním pro slabosti lidských srdcí, v jíchž nevyléčitelnost se mu nechce věřit. Tak to je trojúhelník dramatického příběhu, který se odehrává ve filmu "Maroko".

Budiž úvodem řečeno, že se režii tohoto filmu podařilo vybudovat v dosahu několika kilometrů od Hollywoodu marocké město a zalidnit je přirozenými typy obyvatel a legionářů tak, že se tehdejší divák ocitl zcela pod sugescí iluze skutečnosti. Marlene Dietrichová byla tady zpěvačkou, z jejíchž přirozených očí čiší vědomí nadvlády nad mužskými slabostmi, jež nechce prohrát své srdce a dovede být usměvavě něžná, jde-li o oddanost z vděčnosti. Pak Garry Cooper, chlapák, jenž s patrnou samozřejmostí snáší ženy, věšící se mu na krk a vpravuje se rychle do role milence. Když se mu však láska zjevuje jinak než jen prchavé dobrodružství, dovede i pro toto rozloučení nalézt gesto víc ironické než zraňující.

Adolf Menjou se nedá ničím vyvést z rovnováhy, vždy se ovládající, se zatrpklým rysem ve chvíli konečného zklamání. Film byl po stránce režijní velmi dobře uděláný, měl tempo a byl střižený na vyniknutí typu žen, jakým byla Marlene Dietrichová.

Po světovém úspěchu Modrého anděla se režisér Sternberg vrátil do Hollywoodu, aby představil Americe svůj senzační herecký objev, Marlene Dietrichovou. Pro její zdejší debut vybral působivou roli kabaretní zpěvačky kdesi na pokraji severoafrické pouště, nedaleko kasáren nechvalně proslulé cizinecké legie. Také v Maroku Dietrichová představovala navýsost erotický typ, ženu volných mravů, ale zároveň aristokratického chování, zpívající poblouzněným ctitelům z posádky svůdným, zastřeným hlasem píseň Co vám mohu nabídnout. Sternberg si dal záležet, aby svoji hvězdu prezentoval americkému obecenstvu co nejpoutavějším způsobem, a tak ji oblékal do pánského smokingu, nechával ji rozehrát sexuálně dvojznačné scény (např. při svém vystoupení políbí ženu v publiku) a dovedl příběh jejího rozhodování mezi dvěma muži k překvapujícímu finále.
Febiofest 2004