"La Paloma". Režisér
Helmut Käutner se divákům představil svým prvním barevným filmem Terry ze života známých přístavních hamburských čtvrtí, kolem Repperbahnu a známé uličky zábavních a atrakčních podniků "Große Freiheit". Käutnerův barevný debut je vskutku víc než zdařilý. Barva mu zde nebyla jen pohou atrakcí, a vítanou příležitostí k předvádění pestrých kostýmů, pohádkových interiérů a barvotiskových obrázků ze života idylického venkova, nýbrž má svou dramatickou funkci, umocňuje realitu filmového obrazu a hlavně je nevtíravá, svébytně nepřehlušuje ostatní důležitější prvky filmové skladby, naopak jen je harmonicky doplňuje.
Takže: tak nějak si divák mohl představovat také - ovšem při ještě větší technické dokonalosti - konečnou funkci barvy ve filmu vůbec. Delikátním použitím, která konec konců za tehdejšího stavu barevné techniky, se musela vždy spokojit určitým druhem stylisace, dosáhl tehdy Käutner obrazové plastiky hodné povšimnutí a zejména ve scénách v hipodromu a v přístavu žádoucí ovzduší. Vlastní děj filmu je celkem kalendářovou historkou o marné lásce staršího námořníka a zpěváka v jedné osobě k mladé dívce, ale režijní i scénáristické vypracování pohrávající si mistrně s psychologií osob i davu s pointami, místy umělecky i obsahově na svou dobu obsahově velmi odvážnými (třebas delikátní scéna v milencově pokoji) jsou vzorným příkladem čisté filmové práce a režijního vkusu.
Hans Albers, Hamburčan rodem, zahrál si jistě s chutí a gustem svou druhou postavu v barevném filmu po Münchhausenovi.
Jeho poctivý námořník Hannes to až nezaslouženě, citově prohrává proti mladšímu sokovi (
Hans Söhnker) a ani sám nechce věřit, že on, miláček žen, v nevysloveném boji o útlou Gisu (
Ilse Wernerová) nezůstává tentokrát vítězem. Roli majitelky hipodromu skvěle zahrála Hilde Hildebrandová, za povšimnutí v ženské úloze stojí i
Thea Thieleová, jako paní konsulová. O bodrý námořnický humor se postarala výtečná dvojice námořníků (holohlavý
Gustav Knuth a suchý
Günther Lüders), kterou trefně doplňuje na „trojhvězdí“ i sám mladý režisér
Helmut Käutner v charakterní roličce námořníka z Kolína nad Rýnem. Informace, která spíš směřovala k německým divákům byla, že film věrně zachovává severoněmecký dialekt, což přispívalo k autentičnosti hamburské atmosféry.
Námořník Hannes si vydělává na živobytí jako barový zpěvák. Když jeho bratr Jan umírá, slíbí mu, že se postará o Gisu. Hannes se do mladé dívky zamiluje a sní o svatbě. Vyzná však Gise lásku příliš pozdě, dívka už má milostný poměr s přístavním dělníkem Willemem. Hannes opustí St.Pauli a vrací se ke svému dřívějšímu neklidnému životu námořníka.
Nákladnou výpravu filmu umožnili nacističtí funkcionáři, kteří si přáli film, jenž by povzbudil v těžkých časech války, a proto poskytli velké množství finančních prostředků. Protože se film kvůli válce musel točit nejprve v Hamburku, pak v Berlíně a nakonec v Praze, mohl režisér Kautner pracovat relativně bez dozoru cenzury a uniknout tak bezprostřednímu vlivu režimu. Film měl premiéru v Praze, promítání v Německu nacistické vedení zakázalo. Hlavním důvodem zákazu je nechvalně známé prostředí vykřičené hamburské čtvrti Reeperbahn. Teprve v roce 1946 může být film promítán v německých kinech a od té doby je považován za jeden z nejlepších filmů 40. let minulého století.
zprac./curil
