Kuře melancholik

POZOR, SPOILER

Ve vinárně se mladý Alois zajímá až moc o jednu dívku. S tou je pak venku a později je dokonce i svatba.

Nyní jsme na statku. Týž mladík má kluka, tedy je již otec. Syn se jmenuje Lojzík a je zde i se svou matkou a starým Josefem. Je tu páce a jen práce. Na poli plném kamení, ale také hadů. Jeden z nich způsobí poplach, ale vše dobře končí. Ne už toliko při odchodu Josefa. Ten se zničehonic sebere a odchází. Tušil, že se něco stalo, a tak je první na místě, kam udeřil blesk a na to doplatila Lojzíkova matka. Kluk naštěstí přežil.

Po matčině pohřbu se k nim nastěhuje její sestra, která by Aloise také ráda. Ten ji zde sice nechává, ale nespí s ní. Zato ve městě, kde se opije a prohraje všechny peníze v kartách, si to užije s paní hostinskou Růženou, což sestra nepřenese přes srdce a vyčte mu to. Jenže s Růženou to není bez následků a hle, máme zde svatbu. Na ní se dělají opilecké blbiny a Růžena padá z vozu. On se pak jen dozví, že to mohla být holčička a Růžena že je v pořádku.

Život pokračuje dál, ale není dobrý. Róza řádí jako tajfun při sebemenším podnětu. A navíc si sem dovleče svou matinku. Lojzík má za kamaráda jen vrátivšího se Josefa a kuře. Jenže Róza tu Josefa nechce, a tak je vyhozen. Lojzík to nese dost těžce, ale nedá se nic dělat. Přijíždí sem dokonce doktor a Rózina matka slibuje, že udělá vše, co říká. Lojzík má totiž dětský záškrt. I Róza je nemocná a lékař tvrdí, že je potřeba lázně. Róza tedy jede do lázní a nastávají potíže s její matkou. V hospodě se ukáže Josef, přináší věci pro Lojzíka. S jeho otcem však již nechce nic mít.

Róza přijíždí zpět. Zrovna dělníci upravují chalupu a ona pak tvrdí, že Lojzík nevypadá dobře a že musí do nemocnice. Jeho otec to odkládá na druhý den. Když v noci odhalí, že se Róza v lázních „pelešila“, rozzuří se. A Rózina matka se „peleší“ také, ale se zedníkem. Jsou to oni, kteří převrhnou petrolejku, začíná hořet…

Byla to láska na první pohled. Když se Marie přestěhovala na statek, jakoby s ní přišlo věčné jaro. Šťastný domov, ve kterém žije i starý čeledín Josef a vyrůstá snivý a něžný Lojzík, rozdrtí jediným úderem blesk. Mariina smrt hluboce poznamená chlapce i otce. Ten se znovu snaží najít životní rovnováhu a postarat se o syna, ale nedokáže žít bez ženy. Zpočátku se zdá, že by se jí mohla stát Mariina sestra, ale nakonec ji otec ze statku vykáže a vrátí se ke své někdejší milé, šenkýřce Róze. Při svatbě dojde k neštěstí. Kočár s novomanželi se převrhne, Lojzík málem přijde o život a Róza následkem úrazu potratí. Chlapec se stále víc uzavírá do sebe a jediným společníkem mu je stejně opuštěné kuře, které se vylíhlo ještě za matčina života. Protože se všichni věnují churavějící Róze, nikdo si dlouho nevšimne, že i Lojzík je vážně nemocný. Róza se vrací z lázní a je připravena začít nanovo a věnovat se chlapci. Ještě téže noci dojde na statku k ničivému požáru...

Dramatický příběh je nahlížen očima malého hrdiny. Tak, jak dětská duše nevnímá řád a kontinuitu času, směšuje realitu, vzpomínky a pocity, je film koncipován obsahově i formálně. Jaroslav Brabec vtiskl snímku osobité a výrazné obrazové řešení, korespondující s dějovými zvraty, a poskytl hlavním představitelům skutečně mimořádnou hereckou příležitost. Kuře melancholik je třetím titulem v režijní filmografii scenáristy a kameramana Jaroslava Brabce.

Kameraman a režisér Jaroslav Brabec si pro svůj třetí režijní opus zvolil poněkud neobvyklou předlohu: povídku Kuře melancholik zapomenutého autora Josefa K Šlejhara, která poprvé vyšla v roce 1889. ve volném zpracování této látky na němž se sním scenáristicky podílel Vladimír Körner, klade v duchu svého kame-ramanského školeni důraz zejména na sílu výtvarně koncipovaného obrazu. Jednoduchý příběh, pojatý jako osudové rodinné drama, se odehrává především na horském statku v blíže neurčené minulosti. Sem si přivádí vitální sedlák mladou manželku, která mu brzy porodí chlapce. Rodinné štěstí však zhruba po čtyřech letech rázem ukonči blesk z čistého nebe, který způsobí ženinu smrt. Zatímco se malý chlapec upíná k malému kuřeti, jež jediné přežilo na dvoře útok dravého ptáka, otec nachází útěchu u smyslné šenkýřky Rózy. Ožení se s ní a přivede si ji domů. Hned při svatbě však žena nešťastnou náhodou potratí, což zcela změní její osobnost. Stává se z ni zatrpklá nerudná manželka a macecha. Pod jejím vlivem se mění také sedlákův vztah k milovanému dítěti. Lojzík, vracející se ve svých vizích k zemřelé mamince, těžce onemocní. Při požáru stavení zahyne chlapec i jeho kuře. Z původní šťastné rodiny tak zůstává jen zoufalý a proklínající otec. - Jaroslav Brabec věnoval náročnému projektu čtyři roky usilovné práce. Na první pohled málo nosná látka jej zcela pohltila. Bohaté obrazové a zvukové ztvárnění (pořízené s pomocí nejmodernější snímací i trikové technik)·) však zahlušuje tragicky lidsky příběh, v němž dominuje animální pudovost. Do pozadí se ztrácí i v próze obsažená paralela mezi životem člověka a zvířete. - Značná část filmu se točila ve zbudovaných reálech u Slovenské vesnice Terchová.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Potměšilá kmotřička s kosou sem chodí ráda. V horách je totiž všechno syrovější, přímočařejší, rychlejší... I umírání.
Pokud chce mladá žena pomýšlet na aspoň trochu zajištěnou existenci, musí před putykou stát pořádně dlouho, aby si jí ten pravý všiml a zmámen svatojánskou nocí opatřil ou-těžkem. Vždyť služebníci Boží pak tento těžký hřích s obřadnou kulantností sobě vlastní přece změní v bytelnou jistotu svátosti manželské.
Urostlý sedlák Alois (Karel Roden) měl s křehkou dívenkou Marií (Anna Geislerová) štěstí. Dosud dokázal jen dřít, pít a svůj chtíč vybíjet ve vstřícném rozkroku šenkýřky Rózy (Vilma Cibulková). Plavá Mariina krása ho ovšem dokázala natolik zmámit, že čertovy obrázky a ohnivou vodu dokázal zaměnit za lásku ke své ženě, svému synovi i svému gruntu. Štěstí se jich drželo krásných, dlou-hých pět let.
Potom ale vzduchem zasvištěla ohnivá kosa a v koutku Mariiných úst se objevil pramínek temné krve. Výstavní statek vysoko v horách strnul v tragickém ochromení. Otec slibuje Lojzíkovi, že budou držet při sobě, ale jeho skelný pohled ukazuje, že už v tuto chvíli myslí víc na sebe než na něj. Lojzík nechápe maminčin spánek,její nepohodlnou postel, i tu z nebe spadlou tetičku (Diana Mórová), která rychle přispěchala se svátečními koláči, aby zmírnila jejich bolest a hlavně aby nenechala proklouznout své štěstí. Lojzík se tak upíná ke svému jedinému skutečnému kamarádovi, malému neopeřenému pískleti, které o svůj ráj na zemi také přišlo zdánlivě rozmarným trh-nutím ruky osudu. A zatímco pod šikovnýma rukama věrného čeledína Josefa (Lubomír Kostelka) se už prorocky zhmotňuje osud, ve zvířeném dýmu místní putyky opět vyvstávají ladné křivky žádostivé šenkýřky Rózy.
A smrt, ten nevyzpytatelný posměváček ži-vota, ironik víry a profesor pokory, už si pře-brušuje ostří své nejlepší přítelkyně, aby byl kdykoliv připraven ujmout se svého díla.
Celých sedm let bojoval Jaroslav Brabec za realizaci tohoto filmu. Po vlnách mírné na-děje, smetených bouří totální beznaděje, do-kázal znovu a znovu vstávat, odhodlaný ne-vzdat se a baladický příběh z přelomu minulého a tohoto století dovést až na stříbrné
plátno. Nakonec se mu tento husarský kousek přece jen povedl a už jenom za tento fakt před ním musí každý smrtelník hluboko smeknout. Doslova ze země vytloukl příběh o škole pro-stého člověčenství, která je provázena spous-tou bolesti a vykupována hořkou nadějí. Na oltář co nejlepšího výsledku přitom dokonce položil i svou velmi vysoce ceněnou profesi kameramana (mj. Český lev za Krvavý ro-mán), aby se jako režisér mohl plně soustře-dit na celkový tvar, herecké výkony zejména.
Karel Roden (nominace na Českého lva za Krále Ubu) svého Otce stavěl na kontrastu síly a slabosti. Fyzická nezdolnost s psychickou la-bilitou dělají z jeho života neustálé hledání, které je vykoupeno bolestným, ale už příliš po-zdním prozřením. Kratičký sestřih vlasů obna-žuje hercovu tvář, činí ho zranitelnějším, duši ztvárňované postavy však přece jen neodhaluje. Smršť pocitů a citů jen čas od času probublá tla-kovým pístem fyzické síly ven, aby se záhy opět uzavřela v ulitě osobního tápání a nejistoty.
Vynikající je Vilma Cibulková (nominace na Českého lva za Výchovu dívek v Čechách). Její šenkýřka Róza dokázala ze všech hlav-ních hrdinů ujít nejmarkantnější část cesty, každou její životní zkušenost jsme si spolu s ní osahali, zažili a pochopili: Prvotní lehkováž-nost, zhrzenou zatvrzelost, lišáckou rafinova-nost, snaživou otevřenost, neuvěřitelnou osobní poníženost i tu životní marnost a neu-kojitelnou pomstychtivost.
Nevděčnou roli osudové dívky a princez-novské maminky se Anna Geislerová (nomi-nace na Českého lva za Jízdu) rozhodla nést s lehkou ironií na rtech, čímž její "svatá" ne-dotknutelnost dostává spolu s Rózinou po-známkou o jejím obcházení okolo hospody příjemnou trhlinku pochybností.
Z vedlejších postav je scénářem trochu ne-logicky potlačována výraznější charakteri-zace čeledína Josefa, velmi důležité to po-stavy příběhu, proto se i Lubomír Kostelka dopracovává k poněkud zjednodušenému vý-sledku bodrého dědečka a k smrti uraženého přítele. Naopak Vlasta Chramostová (nomi-nace na Českého Iva za snímek Je třeba zabít Sekala) dokázala takřka epizodní roli hospo-dyně Pepiny povýšit drastickou odpudivostí na nepřehlédnutelnou a mrazivě přesvědčivou figuru. Troufám si tvrdit, že její výkon je jedna z nejvýraznějších hodnot tohoto filmu.
Koneckonců stejně jako obraz, o nějž se podle titulků rovným dílem podělili Jaroslav Brabec, Martin Čech a Jiří Macák za supervize Jana Kališe. Skutečnost byla ovšem taková, že Brabec se všemi dohromady absolvoval pečli-vou teoretickou přípravu, aby samotnou reali-zaci nakonec nechal téměř celou na bedrech svého dosavadního švenkra Martina Čecha.
Selhává-li tedy film v něčem, pak v drama-turgickém přístupu. Důkladná filmařská pro-pracovanost snímku nekoresponduje s jeho obsahem, strohým příběhem z drsného kraje. Žádalo by se, aby na úkor trikových, obrazo-vých, zvukových a střihových fines, byl film jednodušší a lapidárnější, a tím i přesvědči-vější a naléhavější (srovnání s Kachyňovou Krávou v této souvislosti asi není od věci). Tvrdost vyprávěného příběhu vám tak sice může drhnout o kůži, ale rozhodně vám ne-podlomí kolena.
Kmotřička Smrt chodí do tohoto kraje ráda. V horách je totiž všechno syrovější, přímoča-řejší a rychlejší... I onen zlatavou aurou prozá-řený let do nebe, z něhož lidem utkví v paměti jen z poutě donesený svatý obrázek Panenky Marie s děťátkem, který pak v žáru slunečních paprsků a pod bičem prudkých lijáků pomalu bledne na chatrném plůtku u Božích muk.

Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema

Hlavní postavou baladického snímku natočeného podle scénáře Vladimír Körnera, který byl napsán na motivy stejnojmenného románu Josefa Šlejhara, je mladý statkář Alois (Karel Roden), jenž se marně pokouší najít štěstí v osobním životě. Na pár let ho sice dosáhne se svou krásnou ženou Marií, ale její tragická smrt ho zanechá samotného s malým synem Lojzíkem. Doba zmateného přežívání je pak ukončena díky svatbě s temperamentní šenkýřkou Rózou, ani to však nevysvobodí Aloise z jeho nešťastného prokletí. Kuře melancholika natočil vynikající kameraman Jaroslav Brabec a jeho vytříbené vizuální cítění se ve výsledné podobě filmu velmi příznivě odrazilo. Některé záběry jakoby sdělovaly více než jiné filmy za dvě hodiny. Rovněž tak Karel Roden a Vilma Cibulková podávají velmi dobré herecké výkony. Bohužel už méně poutavý je příběh, který se na několika místech ukáže jako sešitý dohromady příliš horkou jehlou a hrubou nití.
Leoš Flodr Total Film 2000/7/96

Autor/Zdroj: Flodr Leoš/Total Film


Bezpečný velký statek, milující se rodiče, vlídný čeledín a kuře coby věrný kamarád - tak vyhlíží svět malého Lojzíka, než do slunečných dnů doslova jako blesk z čistého nebe uhodí tragédie a pohádkové dětství se začne měnit v noční můru provázenou vpádem vetřelců. Příběh malého chlapce, opuštěného nejbližšími, se odehrává na začátku 20. století. Syrové, vypjatě expresivní drama s mystickými motivy je zasazeno do drsné „krajiny nikoho" kdesi ve slovenských horách. Pro celovečerní film málo nosná látka režiséra na několik let zcela pohltila. Přebujelé obrazové a zvukové ztvárnění částečně zahlušuje tragický lidský příběh, v němž dominuje animální pudovost.
Program ART

Autor/Zdroj: /