Krvavá volba

Dramatický příběh o tom, jak obtížné je zachovat diplomatický postup v situacích, kdy jde opravdu o život, o soudních praktikách a síle přátelství. Americká ambasáda v Jemenu je napadena vzbouřenými demonstranty. Plukovník Childers, který zodpovídá za její bezpečnost, zajistí evakuaci amerického vyslance. Poté, co Jemenci zabijí několik vojáků, dává plukovník rozkaz k ozbrojené obraně, při níž zahyne 83 civilistů. Jeho rozhodnutí je však diplomatickými kruhy odsouzeno, a aby se předešlo mezinárodnímu konfliktu, postaví vláda Childerse před soud. Jeho jedinou nadějí zůstává plukovník Hodges, válečný veterán, kterému kdysi ve válce zachránil život.

Americká ambasáda v Jemenu je obklíčena rozlíceným davem zfanatizovaných demonstrantů. Plukovník Childers, který odpovídá za její bezpečnost, zajistí tři helikoptéry, kterými je evakuována celá rodina amerického vyslance. Následuje atak Jemenců, při kterém jsou tři vojáci z ambasády zabiti. To je jasný pokyn pro plukovníka, aby dal rozkaz k ozbrojené obraně. 83 jemenských civilistů je zlikvidováno. Jeho rozhodnutí je ale diplomatickými kruhy odsouzeno a Childers se stane obětním beránkem a je postaven před soud.
Vybere si ke své obhajobě válečného veterána z Vietnamu, cynického opilce a dlouholetého přítele plukovníka Hodgese, kterému ve válce zachránil život. Hodges není přesvědčen, že svého přítele kvalifikovaně obhájí a rozmlouvá mu to, ale Childers je skálopevně přesvědčen, že právě on je ten pravý. Soudní pře, ten věčný souboj o objektivní pravdu a spravedlnost začíná.

Tommy Lee Jones (např. Dvojí obvinění, Muži v černém)a Samuel L. Jackson( např. Star Wars - Epizoda I)jsou hlavními aktéry dramatického příběhu o ozbrojeném konfliktu v Jemenu a následné soudní dohře, kterou podle příběhu Jamese Webba natočil režisér William Friedkin. V dramatu o tom, jak je obtížné zachovat diplomatický postup, když jde opravdu o život i o soudních praktikách a síle přátelství dále hrají Ben Kingsley( nezapomenutelný Gándhí), Blair Underwood a Guy Pearce.

Příběh: V Jemenu došlo k nepokojům a bouřlivé demonstraci před americkou ambasádou. Vláda USA posílá mariňáky pod velením plukovníka Childerse, aby zajistili evakuaci velvyslance. Childers sice misi splní, ale zůstane po něm 83 mrtvých civilistů, včetně žen a dětí. Po návratu domů je obžalován z válečných zločinů a o obhajobu požádá svého příteie Hodgese, který sice není nejlepší právník, ale zato na slovo vzatý voják.
Po úvodní krvavé přestřelce v Jemenu (mimochodem velmi nepřesvědčivě natočené) sklouzne Krvavá volba do poklidnějšího tempa soudního dramatu, v němž se rozhoduje, jestli plukovník Childers (Samuel L. Jackson) jenom rázně vyřešil vypjatou situaci, nebo se dopustil mnohonásobné nevyprovokované vraždy. Divák je jemně tlačen spíše k druhému názoru, ovšem s tím se potýká pozitivní dojem, jenž Childers mezitím stačil vyvolat.
Tvůrci si bezpochyby vybrali zajímavé téma, neboť rozhodování o rozdílu mezi zabitím v boji a vraždou, tedy otázkou, jestli drsné vojáky vyznamenat, nebo odsoudit, může být v některých případech skutečně hodně obtížné. Za normálních okolností obrovský rozdíl mezi udatným hrdinou a masovým vrahem se totiž může ve vypjaté bojové situaci setřít prakticky k nerozeznání. V Krvavé volbě se hodně mluví o vojenské cti, oboustranné povinnosti vojáka k vlasti a podobně, ovšem tvůrci se celkem úspěšně vyhýbají lacinému moralizování. Celou dobu razí tezi, že ať už vznikne válka z jakýchkoliv důvodů, jedná se vždy o brutální záležitost, s níž ušlechtilá pravidla nemají moc co dělat. Takový postoj je například po nadšeně militantním Patriotovi docela osvěžující. Ovšem samotný hutný podklad ještě zajímavý film neudělá.
Po ne zcela vydařeném akčním úvodu se lehce rozpačitý divák začne těšit na zajímavý soudní thriller, zvlášť když Hodges (Tommy Lee Jones) podle vlastních slov patří spíš ke slabšímu právnickému průměru. Klíčová otázka, to jest, jestli byl dav ozbrojen, nebo ne, nemůže být jednoznačně rozhodnuta. Childersovo tvrzení, že ano, nepotvrzuje žádný člověk ani záznam, neboť videopáska z bezpečnostní kamery na ambasádě se záhadně ztratila a divák to díky záměrné chaotičnosti oné scény také neví.
Bohužel však očekávání napínavého soudního dramatu režisér William Friedkin ani scenárista Stephen Gaghan nedokáží přesvědčivě naplnit. Hodgesova obhajoba se zakládá především na plamenném vychvalování vynikajících vojenských kvalit jeho obžalovaného přítele, což je postupem času stále méně působivé. Poradce ministra obrany, který kazetu ztopil, se navíc chová velmi nesmyslně a spolu s dalšími nepodarky (patetický vietnamský zajatec nebo jednonohá holčička coby němá výčitka) úspěšně shazuje snahu o vážné vyznění filmu. Jones i Jackson odvádějí ve svých rolích vcelku poctivý výkon, ovšem bez kvalitního scénáře vychází jejich úsilí poněkud naprázdno. Celý film působí trochu smutným dojmem, neboť tvůrci si sice zvolili opravdu zajímavé téma, ale viditelně selhali při pokusu dodat mu solidní a atraktivní podobu.
Leoš Flodr Totalfilm 2000/9/100

Autor/Zdroj: Flodr Leoš/Total Film


Zápletka filmu, jehož kladný hrdina - plukovník americké armády - se hned na začátku uvede rozkazem k povraždění bezmála stovky jemenských civilistů, je dostatečně sporná na to, aby vystačila na komplikované soudní drama. Namísto toho však tvůrce Exorcisty a Francouzské spojky William Friedkin do svého filmu přimíchal i náležitě brutální akci, cestopisné momentky z Jemenu a vietnamský syndrom. To vše efektně převážilo nad soudní dohrou masakru, která je přes svou závažnost trestuhodným způsobem zjednodušena. Přestože se pak hrdinové v husté atmosféře soudní síně snaží, seč mohou, divák se neubrání podivu například nad tím, že americká armáda nemá nejmenší potuchy o balistické analýze.
Co však tvůrcům vytknout nelze, je obsazení hlavních hrdinů. Uniforma sluší Tommymu Lee Jonesovi v každém ročním období a Samuel L. Jackson je také drsnější v krátkém sestřihu než v černošském afru. Jejich válkou zocelení a osudem zkoušení vietnamští veteráni snad přiučí něco o šlechetnosti i mnohé cynické švejky, kteří se mohou potrhat smíchy při jakékoliv zmínce o cti a loajalitě. Další protagonisté jim jen dělají křoví, ať už je to Guy Pearce s podivně řezaným obličejem, či Ben Kingsley, jehož slizký diplomat je dosti upocený i na Jemen.
Krvavá volba je zčásti klasickým mariňáckým filmem pro všechny, kdo nosí maskáče i do kostela, současně by v mnohém mohla uspokojit i zastánce inteligentního vyprávění. Slibný námět vietnamského
veterána Jamese Webba se však v scénáři Stephena Gaghana zreduko- val na jednoduchou moralitu, podpořenou množstvím nedotažeností a klišé. Režisér Friedkin vychází z bojiště s mírně nadprůměrnou a nepochybně zamyšleníhodnou vo jenskou detektivkou, která se sice nebála píchnout d vosího hnízda oficiální brutality, ale předtím si nezapomněla navléct včelařskou kuklu.
DAREK ŠMÍD Premiere 2000/12/32

V KOSTCE:
Při záchraně amerického vyslance z obklíčené ambasády v Jemenu dojde k neočekávanému incidentu - plukovník Childers dá po ztrátě několika svých vojáků povel k likvidační palbě do útočících demonstrantů. Následuje soudní spor, v němž musí proti státní byrokracii obhájit své neobhajitelné rozhodnutí. Na pomoc proto povolává svého kolegu z Vietnamu.

Autor/Zdroj: Šmíd Darek/Premiere

Psychologické drama Williama Friedkina Krvavá volba se odehrává ve vojenském prostředí; autorem námětu je bývalý důstojník americké námořní pěchotry a ministr vojenských námořních sil (Secretary of Navy) James Webb. Podobně jako ve starším filmu Pár správných chlapů (1992) také zde se řeší otázka porušení velitelské pravomoci. - Velitel jednotky zvláštních operací amerického námořnictva, plukovník Terry Childers, nařídí ve vypjaté situaci při osvobozování rukojmí střelbu do davu muslimů, protestujících před budovou amerického velvyslanectví vJemenu. V USA je obviněn z nařízení vražd civilistů. O obhajobu požádá starého přítele, plukovníka Hayse Hodgese, jemuž ve Vietnamu zachránil život. Hodges, proti němuž stojí precizně připravený žalobce major Mark Biggs, má před sebou nemožný úkol: dokázat, že nešlo o mírumilovnou demonstraci, nýbrž o útok ozbrojených fanatiků. Stěžejní videonahrávku z bezpečnostní kamery však z politických důvodů zničil poradce pro národni bezpečnost William Sokal... - Příběh o zodpovědnosti velitele při náročné akci trpí řadou podstatných scenáristických i realizačních nedotažeností (vojáci jsou ohrožováni ostřelovači, ale při střelbě do davu se před nimi nemusí krýt, poradce "ve státním zájmu " zničí nahrávku, jejíž zveřejnění by podle logiky americké straně pomohlo...). Vlastenecká klišé a teze o správnosti vojenských pravidel a militaristického smýšlení předkládají tvůrci s až bezelstnou přímočarostí. Kromě dostatečně nosného tématu jim však chybí také plastičtější charaktery a věrohodné vyústění
Zdeno Kubina Filmový přehled 2000/12/15

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled


Kdo bude bojovat podle pravidel - zemře! Vyslali ho na obtibenou misi a pak ho chtěli ukřižovat. Mariňáci Samuel L. Jackson a Tommy Lee Jones z válečněho pole před polní soud.
Pravidla jsou elementárními jistotami našeho neuspořádaného života. Uvědomte si, prosím, jaký chaos by bez nich nastal na křižovatkách, fotbalových hřištích nebo třeba v pravopise! A pak jsou také speciální pravidla, která předepisují, kdy můžete střílet a zabíjet, aniž byste se stali vrahy a zabijáky. Pěkná ptákovina, říkáte si ted' jako naivní civilové, kteří ve své bibliotéce vyhradili čestné místo modré knížce a zapomněli, že armáda má své vlastní morální kodexy. Pravidla pro temnou stránku lidské duše, podle nichž z vás jediný rozkaz učiní hrdinu nebo zločince. Čítankový mariňák plukovník Terry Childers už ve Vietnamu pochopil, že při bojové akci v džungli jsou mu vojenské příručky platné jako síťka na motýly. Když tehdy odstřelil válečného zajatce, nepřemýšlel o předpisech, ale o tom, že tak může zachránit to, co zbylo z jeho zmasakrované čety. Tak přežil jistou smrt i jeho kamarád Hayes Hodges, který se posléze mohl stát také plukovníkem a vojenským právníkem a může mu ted', po osmadvaceti letech, tenhle dluh splatit.
„Postřílejte ty zmrdy!" zavelel nepředpisově vytočený Childers ze střechy americké ambasády v Jemenu, když pod palbou zfanatizovaného davu padlo již několik jeho mužů. Stalo se! Výsadek pokropil náměstí a změnil je v pohřebiště třiaosmdesáti mužů, žen a dětí, kteří to (pravda) s původně pokojnou demonstrací hodně přehnali. Pozice Spojených států na Středním východě se zatřásla - ale proč to všechno nehodit na toho maniaka Childerse, který neodhadl situaci a nechal střílet na nesprávné terče? Proč bychom měli být odpovědní za akci zběsilého sólisty, řekl si poradce pro národní bezpečnost a začal ze zákulisí dirigovat zmanipulovaný soudní proces. Jenomže Childers odvolal kámoše Hodgese z ryb - a když se dva naštvaní plukovníci od mariňáků postaví zády k sobě, není žádná bitva ztracená!
Programově ted' odhlédněme od etických parametrů tématu a raději se nenořme do úvah, zda „profesionální válečníci" mají střílet zajatce a masakrovat agresivní civilisty, kteří útočí na vystěhovaný objekt (vlajka i velvyslanec Spojených států už byli za vodou). To, co nám zkušený režisér William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla) nabízí, je mix válečného a soudního dramatu, odvyprávěný s větším akcentem na chronologii, než bývá v daném žánru zvykem. Krvavá volba je tak jakýmsi svědectvím ve třech obrazech. V tom prvním (připomínajícím Četu nebo komornější prolog z Ryana) zachraňuje v roce 1968 Childers „unfair" zákrokem Hodgesův život. Tady vzniklo jejich přátelství i dluh, jenž bude jednou splacen, tady byl vykonán nepředpisový akt, který bude mít svoji paralelu téměř o třicet let později - tady je zaděláno na pointu, která by mohla mít slušný etický i dramatický potenciál. Druhý obraz zachycuje boj o americkou ambasádu v Jemenu v roce 1996, kde na mrtvé vysoko zvítězila americká pěchota v poměru tři vojáci ku osmdesáti třem civilistům (o další stovce zraněných fundamentalistů nemluvě). Ten zápas hodně připomínal „krvavý balet" z Divoké bandy Sama Peckinpaha, a tak nastupuje třetí, závěrečný obraz (zabírající zhruba druhou polovinu filmu), který má vyřešit, zdali to všechno bylo podle „pravidel". Je komponován jako klasické (vojenské) soudní drama, jež po poměrně rozsáhlé akční expozici hodně zklidní tempo. Možná i proto, že rezignuje na (v těchto místech zpravidla používané) dynamizující flashbacky a tvrdošíjně akcentuje monotónní techniku lineárního vyprávění, vedoucí k očekávané pointě, která překvapí hlavně tím, že nenabízí žádnou pointu. Tam, kde by měl snímek tohoto druhu vrcholit (a kde v Pár správných chlapech šli Tom Cruise s Jackem Nicholsonem do klinče), tak nastupuje vlažná desetiminutovka, jejíž stojaté vody zčeří jen (spíše komické) vystoupení neuvěřitelně prozřevšího důstojníka bývalého Vietkongu. Z průměrných vedlejších rolí (včetně překvapivě nevýrazného záporáka Bena Kingsleyho) a amorfní masy muslimských fundamentalistů, kteří tvoří dílem mrtvé, dílem temně mlžící křoví, ční jednoznačně ústřední tandem Jones-Jackson (na které je radost se dívat i ve chvílích, kdy fakt netušíte, čemu se smějí hned potom, co se porvali jak koně). Společně statečně podpírají chatrný scénář, co jim síly stačí, ale stejně ve vás nedokáží utlumit pocit, že tenhle film s rozpačitou koncovkou měl na víc. Osobně bych konečný verdikt jen tak nepodepsal - prostě se na něm podílelo příliš mnoho správných plukovníků.
Michal Šobr Cinema 2000/12/130

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema