Král Lear

Jako tvůrce se poprvé setkal Kozincev s Králem Learem v roce 1941, když ho inscenoval na scéně leningradského divadla. Další setkání proběhlo po bezmála třiceti letech, a to prostřednictvím filmu, který se stal režisérovým dílem posledním. Drama otce tří dcer, jenž doplatí na svou pošetilost, realizoval s týmiž spolupracovníky jako před pěti lety u Hamleta, včetně autora hudby Dmitrije Šostakoviče. Přestože takového věhlasu jako u prvního filmového setkání s alžbětinským dramatikem už nedosáhl, je Král Lear vynikající ukázkou Kozincevova mistrovství skloubit osobního příběhu s historickou epochou. Natáčelo se většinou v Ivangorodu, starobylé tvrzi z 15. století; scény, v nichž bloudí Lear krajinou, vznikly na Krymu. V titulní roli se představil Juri Jarvet, estonský herec výrazně expresívního zjevu i projevu, obsazený poněkud proti typu. Projevuje se však jako velkolepý tragický hrdina, zvláště ve scéně bouře, natáčené na Sibiři u City a v dagestánských stepích, kdy jeho subtilní postava, snímaná v mohutné horizontále, je schopna se postavit proti všemu Zlu světa, jemuž i on napomáhal. V jistém smyslu zde Kozincev předestírá apokalyptický obraz světa, který se vymkl mravnímu řádu a řítí se do propasti. Přibližně ve stejné době natáčel svou adaptaci i Peter Brook, jenž do role Leara obsadil Paula Scofielda. (red)