Komedianti

Potulka v jisté době prostě   vadila a netýkalo se to je   cikánů. Kočovní artisté a   divadelníci byli vlivem   tohoto skutku ze strany   měšťanské společnosti v   nelibě zrovna tak a právě o   tom je tento snímek,   natočený na základě   povídky Ivana Olbrachta,   který byl však mistrně   uveden do moralizační   budovatelské agitky. Ono jde   hlavně o to, že artisté a   herci si svým vystupováním   normálně vydělávali na   živobytí a i toto řemeslo   šlo pokládat za poctivou   práci jako každou jinou.   Navíc je tu zohledněný   fakt, že se jedná o lidi   chudé, ke kterým je už   kvůli tomu vedena až   nepřiměřená nenávist   právě z řad bohatých.   Závěrečný proslov ve své   roli Ladislava Peška tento   fakt plně potvrzuje. Takové   závěrečné projevy se u   budovatelských agitek v   rámci moralizace používaly   docela často. Když si ale   tento fakt odmyslíme, daná   nelehká doba byla podchycena   dobře. I ten příběh o   kočovné rodině artistů a   herců je scenáristicky pojat   zajímavě a po filmové   stránce vizuálně   přívětivě trefený. Na   filmu si zkrátka dali tvůrci   záležet, což podtrhuje i   použití barevného   filmového materiálu. Film to   není špatný, ba se dá   říct, že přímo naopak.   Jen to kazí ta politická   moralitka, ale taková prostě   byla temná padesátá léta,   kdy byl snímek natočen.

Opět jde o film, který jaksi   přečkal čas a ukázalo se a   ukazuje, že má smysl jej   oprášit a podívat se na   něj. Nedávno jsem si jej   prohlédl na videozáznamu ani   12-15 let starém a byl jsem   dosti překvapen, že má film   díky hereckým výkonům i   dobrou úroveň. To se nedá   řící o filmech natočených   třeba v průběhu 90. let, to   jsou dosti často mrtvé   věci.