Komedianti

Potulka v jisté době prostě vadila a netýkalo   se to je cikánů. Kočovní artisté a   divadelníci byli vlivem tohoto skutku ze strany   měšťanské společnosti v nelibě zrovna tak a   právě o tom je tento snímek, natočený na   základě povídky Ivana Olbrachta, který byl   však mistrně uveden do moralizační   budovatelské agitky. Ono jde hlavně o to, že   artisté a herci si svým vystupováním   normálně vydělávali na živobytí a i toto   řemeslo šlo pokládat za poctivou práci jako   každou jinou. Navíc je tu zohledněný fakt, že   se jedná o lidi chudé, ke kterým je už kvůli   tomu vedena až nepřiměřená nenávist právě   z řad bohatých. Závěrečný proslov ve své   roli Ladislava Peška tento fakt plně potvrzuje.   Takové závěrečné projevy se u budovatelských   agitek v rámci moralizace používaly docela   často. Když si ale tento fakt odmyslíme, daná   nelehká doba byla podchycena dobře. I ten   příběh o kočovné rodině artistů a herců je   scenáristicky pojat zajímavě a po filmové   stránce vizuálně přívětivě trefený. Na   filmu si zkrátka dali tvůrci záležet, což   podtrhuje i použití barevného filmového   materiálu. Film to není špatný, ba se dá   říct, že přímo naopak. Jen to kazí ta   politická moralitka, ale taková prostě byla   temná padesátá léta, kdy byl snímek natočen.

Opět jde o film, který jaksi přečkal čas a   ukázalo se a ukazuje, že má smysl jej oprášit   a podívat se na něj. Nedávno jsem si jej   prohlédl na videozáznamu ani 12-15 let starém a   byl jsem dosti překvapen, že má film díky   hereckým výkonům i dobrou úroveň. To se nedá   řící o filmech natočených třeba v průběhu   90. let, to jsou dosti často mrtvé věci.