Když utichly trumpety [TV film]

Válečné drama z produkce HBO "Když utichly trumpety" z roku 1998 popisuje skutečné události v bitvě o Hurtgenský les na belgicko- německé linii (Siegfriedova linie), jež se odehrála na podzim a v zimě 1944 a předcházela německé protiofenzivě v Ardenách. Les o rozloze 90 kilometrů čtverečtních tvořil jedlový porost s větvemi až k zemi, vytvářející dojem vlnícího se moře a skýtající bezpočet úkrytů pro zakopané německé jednotky. Těžký terén s hlubokými roklemi, vysokými hřebeny a rozsáhlými minovými poli vylučoval nasazení těžké techniky a rovněž tak i bojového letectva. Ačkoli měli Američané nad svým protivníkem značnou převahu, nemohli jí uplatnit. Film líčí osud jednotek 28. pěší divize, na níž ležela hlavní tíha bojů a jež utrpěla nejtěžší ztráty. Vojín Manning (Ron Eldard), který jako jediný přežije svoji první bojovou akci, je spíš zbabělcem než hrdinou, ale především má vysoce vyvinutý instinkt pro přežití v extrémních podmínkách. Během tří dnů se stává poručíkem a také nezkušenějším vojákem v neustále doplňovaných stavech. Jeho nadřízení jsou naopak vykresleni jako neschopní velitelé nebo zbabělci, v nelepších případech jako válkou unavení, lhostejní velitelé. "Když utichly trumpety" patří mezi realisticky pojatá válečná díla, pokračující v trendu, jež představovalo Spielbergovo válečné drama "Zachraňte vojína Ryana" (i když v tomhle případě to tak docela neplatí, protože oba filmy vznikaly ve stejné době). Anglický režisérský veterán John Irwin (nar. 1940), který už měl s válečným tématem předchozí zkušenost (Žoldáci - 198O, Hamburger Hill - 1987), natáčel v maďarských exteriérech a budapeštských studií a v souladu s realistickým vyzněním použil vesměs neokoukané tváře.

Válečné drama, odehrávající se v r. 1944 v průběhu bitvy o Hurtgentský les. Vojín Manning není žádný hrdina, ale pod tlakem okolností se stal iniciátorem prakticky sebevražedného nočního útoku…

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

Hrdinou se člověk nenarodí, ale občas se jím může stát. Někdy ani nemusí sám chtít, ale nic jiného mu prostě nezbude. Cojín Manning rozhodně nebyl vzorem zmužilosti, nicméně vyznal se v umění přežít i v nejožehavějších situacích. Souvisela s tím i jeho nechuť k jakémukoliv riskování, která hraničila až se zbabělostí. Neměl rád odpovědnost za jiné a chtěl být v téhle válce především sám za sebe. Překvapivě právě on se stal iniciátorem šíleně odvážného nočního útoku na německá děla, která účinně bránila Američanům v dalším postupu.
Filmové drama Johna Irvina popisuje jeden z nejkrvavějších momentů 2. Světové války - bitvu o Hurtgenský les na podzim roku 1944. Až v tísnivě otevřeném pohledu je zde vyobrazena válka ve vší své destruktivitě a také její drtivý dopad na lidskou psychiku a morálku.

Autor/Zdroj: /Cinema