Káťa a krokodýl

Jako dítě mne to minulo, neb   já přece, jako kluk,   nepůjdu na holčičí film,   nééé? No, o nic jsem   nepřišel. Proto pro mne   vcelku milé překvapení ve   druhé půli filmu, kdy   začali hrát i dospělí a   hon na zvěř dostal hned   jiné rozměry. To už jsem se   místy i bavil. No, film jsem   sledoval kvůli filmografii   Andrey Čunderlíkové, ale   nepoznal jsem ji tam. Ani   ostatní herce.

Děti měli vždy rádi   zvířátka a s velkou chutí   by se o ně ještě radši   starali. A to je hlavní motto   tohoto rodinného filmu. Věra   Plívová-Šimková tu poprvé   prokázala své umění vést   před kamerou malé děti,   které tu zkutečně   vystupují jako   profesionální herci.   Hodinová filmová povídka   vyobrazuje dětský svět a   jejich chování velice   přesně. A doba vzniku, tedy   léta šedesátá je značně   znát. Ke konci snímku   potěší účast hereckých   legend, jako je třeba   Oldřich Nový či Věra   Ferbasová. V děckých   rolích tu jsou např. Jan   Kraus, Miroslav Vladyka a   také Andrea Čunderlíková.   Dětem uteče krokodýl a je   na něj rozpoután hon. A film   se mění v takovou nevinnou   grotesku. Jinak má od   začátku příběh poetické   vyznění, které vlastně   ukazuje dětské vidění a   snění. A to, že tu   společně vystupují děti s   důchodcema jasně poukazuje   na to, že není v nikým   rozdílu a že fantazii a   hravost můžou mít všichni   bez rozdílu věku. Bohužel,   na dnešní dobu je film už   dosti těžkopádný a tak ani   nepřekvapí, že je   televizemi přehlížen.

Tento film si pamatuji z   dětství, viděla jsem ho   mockrát, však v době kdy   byl v kinech nebyl žádný   výběr dětských filmů a   tak jsem za 1,- Kčs chodila   odpoledne od 15,- do kina.