Karel Havlíček Borovský

Film o Karlu Havlíčkovi Borovském se dá hodnotit z několika stránek. V prvé řadě je to technické provedení: Do té doby se ještě nenatočil ani jeden český film, kde by byla mluva zachycena tak zřetelně a výrazně. Touto technickou předností především působí přelíčení před porotou a řečnicko-právnický souboj Havlíčka se státním zástupcem tak mohutně a přesvědčivě. Druhou stránkou je historické pojetí Havlíčkovy postavy a jeho osudů za posledních pět let.

Zde bylo zdůrazněno Havlíčkovo lidské utrpení, které bylo symbolem perzekuce celého národa: Tvůrci filmu nevymýšleli drama, nýbrž se snažili oživit jen fakta minulosti bez básnického přibarvování čí nadsázky. Počítali ovšem hlavně s citovým účinkem u diváků, v kterém se to jistě v době vzniku filmu neobešlo bez slz. Lidé tehdy nebyli tak citově vyprahlí a otupělí, jako jsou dnešní diváci. Místně se odehrává děj na autentických historických místech, v Kutné Hoře, v tehdy ještě Německém Brodě, v Brixenu. Havlíčka uvedl v život herec vinohradského divadla František Smolík s ukázněnou střídmostí. Havlíčkovy gesta a postoje byly voleny velmi umírněně neboť takový Havlíček skutečně byl.

Ze Smolíkovy hry vyvěrá vnitřní opravdovost. Byl takový, jak si lidé Havlíčka představovali a nebo si jej nadále představovat budou tak, jak jej vytvořil František Smolík. Do rozhovorů jsou vloženy nejznámější Havlíčkovy výroky. Dobrý vkus projevila režie při reprodukci tří nejpopulárnějších Havlíčkových hesel: dala mu je odezpívat uprostřed radostně dojaté společnosti přátel po kutnohorském procesu. Vůbec se tím nerušil dojem pravděpodobnosti: bylo známo, že Havlíček velice rád zpíval a každá jiná forma oddeklamování by vyzněla hluše a dutě. Též Marie Šponarová jako Julie se držela v mezích lidské prostoty a nedala se strhnout k teatrálnosti.

Co se týkalo maskování, kdy přeměna mladých lidí bujejících životem v trosky, zlomené utrpením zesiloval celkový dojem. Celkem: Když historický film, tedy jako tento o Havlíčkovi: uchovávat dějinnou pravdu a pravdivost a vyvolat ji spoluprácí hereckého výkonu a technické svědomitosti.

1851-1856: posledních pět let života spisovatele, novináře a politika Karla Havlíčka Borovského - zastavení časopisu Slovan, exil v Brixenu a krátký návrat do Německého brodu a Prahy. Jako odborný poradce působil spisovatel Jan Herben a film se od ostatních pokusů o životopisy významných národních buditelů vyznačoval seriózním přístupem a nepřetaženým vlasteneckým patosem. Jen hudba E. Košťála, bývalého kapelníka biografových orchestrů, je příliš doslovně popisná.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu