reklama

FDb.cz - filmová databáze

Dnes je 9.12.2016 a svátek má Vratislav. Tip: Nej půjčka >>

Rozšířené vyhledáváníPostrádáte zde něco?

 
 
ohodnotit

Jen o rodinných záležitostech

Žánr:
Rok:
1990
Délka:
114 minut
Premiéra v ČR:
1.4.1991
„Osudy zatčených a jejich blízkých, šikana a všudypřítomné podezírání padesátých let minulého století.“
Popis / Obsah / Info k filmu Jen o rodinných záležitostech
POZOR SPOILER!!!

Pořádá se veliká slavnost u příležitosti narozenin jednoho potentáta. Slavnosti se účastní i JUDr. Jan Steiner - Kamenický se svou mladou manželkou Alenou. Vzápětí je Jan ve svém bytě v půl třetí ráno přepaden komunistickým gestapem a zajat. Alena se obrací po jedenácti dnech zoufalství na jeho nejlepšího kamaráda Jaroslava Mrázka. To je také papaláš. Je to tajemník KV KSČ. Než však cokoli stihne udělat, je také zatčen. Teprve u výslechu se dozví, že byl ze strany vyloučen a zbaven funkce. Pak je několikrát vyslýchán a to ne zrovna v rukavičkách. Návštěvu Aleny nepřiznává, ale pak je mu přehrán její důkaz. Výslech následuje výslech, a je „zatčena“ Jarynova milenka Monika Nekludová. Ta však v kriminále nekončí. Mrázkova manželka Lída je nucena opustit zaměstnání a její muž je pomalu manipulován k falešnému doznání. Lída s dcerou je přestěhována do malého a mokrého bytu bez proudu a tekoucí vody. I zde ji najde vyšetřovatel STB /66/ se svými komplici a pokračuje v nátlaku. Lída navštíví Františka Loukotku, kterého ukrývali za války, čímž vlastně nasazovali své životy. Jeho ženou je přijata vlídně, ale on sám jí vynadá a pak ji vyhodí. Je totiž u STB. Lída se setká i s Alenou. K výslechu je před Jaroslava postaven František Loukotka, který mu do očí přeříká naučenou výpověď. Janovi je zachycen moták a je mu předložen dopis od jeho ženy, že odchází. To je zcela zlomí. Předepsanou výpověď se již učí i Jaroslav. Všichni ji musí u soudu umět nazpaměť. A soud se neúprosně blíží…


Autor: Pitryx

Popis / Obsah / Info k filmu Jen o rodinných záležitostech
Když krátce po listopadové revoluci přijel do Československa tvůrce filmových politických dramat Costa-Gavras se svým Doznáním, byla to veliká událost. Tento snímek patřil u nás už od doby svého vzniku (1969) k těm nejproklínanějším, proto není divu, že vzbudil zájem. Po několika měsících, kdy bylo Doznání uvedeno do naší distribuční sítě, se očekávala velká návštěvnost. Brzy jsme však shledali, že film přichází pozdě. Nebyla-li politická situace v minulém roce podobnému snímku nakloněna, pak dnes je samozřejmě daleko méně.

Režisér Jiří Svoboda a scenárista Václav Šašek nemohli tušit, když v roce 1988 připravovali svůj nový titul JEN O RODINNÝCH ZÁLEŽITOSTECH, že za pouhých pár let nebude téma procesů v padesátých letech tabu, ale v pouhé deskripci ani ničím zajímavým. Nemohli také tušit, že Svoboda se mezitím stane předsedou komunistické strany, strany opoziční. Je nesmírně těžké takový film posuzovat, neboť politickým aspektům se dost dobře nejde vyhnout. Pokusme se však zhodnotit film jako takový, i jako dílo bezpochyby zdatného filmaře.

Scénář vznikl na základě stejnojmenného románu Jaromíry Kolárové, vydaného v roce 1965. Autorka v něm vypráví příběh svého muže, který byl na počátku padesátých let zatčen a odsouzen stejně jako mnozí jiní. Na rozdíl od Doznání, zobrazujícího události kolem monstrprocesu se Slánským, se zde jedná o jeden z četných procesů menších, oblastních. I zde jde výhradně o komunisty (až na jednu maličkou výjimku, o té však později). Oproti Doznání má Svobodův film jednu výhodu a jednu zvláštnost: znalost reálií i okolností, ale i jiný, snad životnější úhel pohledu, způsobený pravděpodobně tím, že autorkou předlohy je žena.

Ústředními postavami jsou na první pohled dva muži – krajský funkcionář Mrázek (Jaromír Hanzlík), zásadový a čestný, a výše postavený právník Kamenický (Jiří Bartoška), vnitřně subtilnější žid – přátelé, uvržení krátce po sobě do pekla drastických výslechů. Záhy však zjistíme, že Kamenický, lidsky a dramaticky veskrze zajímavější než Mrázek, byl jako jeden z hlavních hrdinů pouze exponován a že má posloužit jako pouhý Mrázkův doplněk. Pozornost se totiž záhy soustředí na rodiny zatčených, a to zejména na Mrázkovu manželku (Marta Vančurová). Pravé ona převezme hlavní part, zatímco postava manželky Kamenického (Magdalena Reifová), výrazně exponovaná, ustupuje do pozadí. Z hlediska předlohy je to pochopitelné – jedná se o autorčinu autobiografii, scenáristicky, režijně i herecky jsou však sympatie směrovány zjevně ke dvojici Mrázkových. Mrázek je vždy pravdomluvný, uvědomělý muž, jenž se nenechá zlomit a morálně ve finále obstojí lépe než jeho kolega, když odmítne při procesu odříkávat naučený text a své nařčení odmítá. Jen jakoby mimochodem se o něm dozvíme, že svou přísnou stranickou disciplinovaností v době války nepřímo zavinil nemožnost odchodu židovské Kamenického rodiny do bezpečí za hranice a následnou smrt Kamenického první ženy a dětí v koncentračním táboře. Má rovněž milenku (Ilona Svobodová), která tu ovšem sehraje jen roli objektu, jehož prostřednictvím by mohl být vydíratelný. Nestane se tak, a proto může tato postava, vzhledem k charakterové výstavbě hrdiny zcela nelogicky, opět zmizet. Přes takové pokusy o „zlidštění“ hlavního hrdiny zůstává tento jednou z chladných a málo životných postav. Hanzlík pojímá Mrázka jako člověka ve všech směrech střízlivého a rozumného, hraje ho velmi civilně a úsporně a tím postavě ještě více ubírá na věrohodnosti.

Zásadovost a nezlomnost jsou také dominantními vlastnostmi Mrázkové. Je to téměř světice: vždy chápající, věrná, ideologicky pevná, tolerující i manželovo dobrodružství s milenkou, vzorná matka, u níž lze najít oporu. Marta Vančurová tu jako skálopevná žena předvedla nesmírné drsnou a zajímavou kreaci.

Dramaticky nejnosnější postavou je Kamenický – žid, který za války přišel o rodinu, byl vojákem britské armády a po válce si vzal za ženu bývalou vězenkyni koncentračního tábora. Je daleko zranitelnější a vnitřně subtilnější než jeho přítel Mrázek. Nebýt násilné poetizace zejména v závěru příběhu (recitování milostných veršů působí až nechtěně komicky a dramatický účinek postavy oslabuje), byl by, za přispění Jiřího Bartošky, také postavou nejvěrohodnější.

Totéž už však neplatí o Kamenické, jíž Magdalena Reifová propůjčila zjev i chování divadelní naivky spíše než ženy, která přežila útrapy nacistických lágrů. Tato takřka éterická a naprosto nepraktická víla mohla přijít z lesů, těžko však ze skutečného života, tím méně už tak pohnutého.

Velmi zajímavé příležitosti dostalo několik herců v podobě rolí dozorců a vyšetřovatelů. Milan Kňažko si zahrál jejich šéfa vyznačujícího se zdánlivé korektním jednáním, který si nikdy neušpiní ruce dotekem vyslýchaného. Karel Roden vsadil na fašistický fanatismus a sadismus svého vyšetřovatele, stejně jako Daniel Landa v roli dozorce.

Pokud se týká charakterizace hlavních postav, Svoboda k jejímu „správnému dešifrování“ přispívá volbou prostředí: zatímco zásadoví Mrázkovi žijí v běžném činžovním domě v bytě nikterak přepychovém, ba naopak stroze zařízeném, manželé Kameničtí obývají vilu, oplývají vkladními knížkami a vlastní kromě drahého nábytku a porcelánu také piáno. Může se divák divit, že po takto rozdaných kartách je to nakonec Kamenický, kdo se podřídí, a Mrázek, kdo zůstane nezlomen?

Scény výslechů a procesu svou dramatickou strukturou v mnohém připomínají Doznání. Je to zřejmě proto, že obě předlohy vycházejí z autentických událostí, které se vzájemně zoufale podobaly. Kromě otevírací scény stranické slavnosti, koncipované takřka stejně jako v Kachyňově Uchu, však Svoboda právě tady projevil svou profesionální kvalitu: způsob, jakým dotváří či přímo tvoří atmosféru a zobrazuje pocity hrdinů ve výslechových a soudních scénách, je přímo fascinující. Rychlé jízdy kamery (Vladimír Smutný), nejrůznější rafinované pohledy, rychlá panoramata místností, objíždění postavy, jakož i typicky svobodovské expresivní nasvícení a výborný střih činí právě tyto scény nejpůsobivějšími. Nemalou roli tu sehrála i hudba (Jiří Chlumecký, Jiří Veselý).

Zcela nesmyslné je ovšem použití černobílých retrospektiv (Kamenického vzpomínky), stejně jako uměle nastavované finále, kdy se ve vězení setkává komunista s knězem (jedna z posledních rolí Miroslava Macháčka), aby spolu setrvali v poněkud tezovitém rozhovoru o svých vírách. Jako by právě konec filmu byl horkým přílepkem, úlitbou revoluci, náhlou připomínkou, že v padesátých letech trpěli zdaleka nejen komunisté.

Jen o rodinných záležitostech je film, který přichází příliš pozdě. Diváka pravděpodobně nepřiláká ani téma, ani dobré řemeslo, těžko bude lákadlem skvělý výkon skinheada Daniela Landy v roli dozorce či herecká účast rozporuplného člověka a politika Milana Kňažka… Třeba se však tento snímek bude jednou těšit pozornosti právě pro to, kolik osobností našeho dnešního politického života se na jeho vzniku podílelo…

JAROŠOVÁ, Renata. Jen o rodinných záležitostech. Scéna. 1991, roč. 16, č. 9, s. 5 – 6.


Popis / Obsah / Info k filmu Jen o rodinných záležitostech
Podpis spisovatelky a scenáristky Jaromíry Kolárové (1919-2006) figuruje pod celou řadou českých filmů, mj. Holky z porcelánu (1974), Léto s kovbojem (1976), Dívka s mušlí (1980), Zastihla mě noc (1985). Pocházela z dělnické rodiny, po válce se provdala za Františka J. Kolára, který se do země vrátil se západní armádou, aktivně působila na stránkách komunistického tisku a ve Svazu spisovatelů. V roce 1952 byl ovšem její manžel zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za velezradu, sabotáž a špionáž na patnáct let vězení, ona sama pak byla nucena pracovat jako referentka v družstevním velkoobchodě. Teprve po manželově propuštění (1959) a následné rehabilitaci (1963) se mohla vrátit k aktivní autorské práci.
Po nevýrazném debutu, moralistně zaměřené próze pro mladé ženy, několika pokusech o budovatelské drama a následné nucené pauze na sebe Kolárová upozornila právě až polodokumentární prózou Jen o rodinných záležitostech (1965), v níž vypráví příběh mladé komunistické rodiny postižené nespravedlivou politickou perzekucí - muž byl uvězněn, žena žije sama s dospívající dcerou. I tak si ale manželé nadále zachovávají socialistické přesvědčení a nedokáží se stáhnout do ústraní...
Režisér Jiří Svoboda, sám aktivní člen komunistické strany a v 80. letech předseda Svazu českých dramatických umělců (SČDU), se o realizaci filmové adaptace románu snažil už od počátku 80. let, režim mu ji ale umožnil až na samém sklonku 80. let. Do natáčení ovšem záhy vstoupila sametová revoluce, takže se snímek dotáčel v atmosféře dramatických společenských změn, které Svobodu v roce 1990 katapultovaly do čela Komunistické strany Čech a Moravy (v prosinci 1992 se stal obětí neúspěšného atentátu a rok později pak na politickou kariéru rezignoval).
Film Jen o rodinných záležitostech tématem, dějovou linií i celou řadou základních detailů připomíná slavný snímek Doznání (L'aveu, 1970) který do české distribuce dorazil necelý rok před Svobodovým filmem.

Jaroslav Sedláček, 36.LFŠ 2010


Popis / Obsah / Info k filmu Jen o rodinných záležitostech
StB a její poradci připravují jeden z politických procesů padesátých let, jenž má podle předem připraveného scénáře doložit rozvratnou činnost nejvyšších funkcionářů. Důsledky dopadají i na rodiny zatčených.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Popis / Obsah / Info k filmu Jen o rodinných záležitostech
Český film scenáristy Václava Šaška a režiséra Jiřího Svobody Jen o rodinných záležitostech by1 natočen na motivy románu Jaromíry Kolárově, vydaném v roce 1965. Vypráví - podobně jako již 20 let starý francouzský film Doznání, uvedený v našich kinech a v televizi v loňském roce - o obludnosti politických procesů, které byly vedeny začátkem padesátých let. Tragickými hrdiny jsou opět komunisté, věřící neochvějně v ideály své strany. Výsledkem rafinovaně inscenované soudní hry se stane naprosté přiznání jednoho z nich k činům, které mu byly neprávem kladeny za vinu. Název filmu je parafrázi floskule, kterou upozorňovali vězeňští dozorčí manželky odsouzených, o čem smějí hovořit při návštěvách a psát v dopisech. - Film se točil ještě před listopadem 1989, a1e do kin přichází až teď, kdy už ho diváci budou moci srovnat s Doznáním, s nímž má společné nejen téma a velmi podobnou dějovou linii, a1e i mnoho základních detailů . . .

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Nový publicista:
Nelíbí se vám tento obsah? Chcete napsat lepší? Tak neváhejte a klidně napište

Hodnocení:n12345678910

Hodnocení filmu

72.8 %
5   - argenson
9   - curil
8   - Pitryx
7   - Bara.40
3   - Misantrop
6   - Snura
6   - New
8   - beneva
8   - melakara
7   - dandysek
6   - Andrejevna
5   - ponorka.ba
9   - Krupe
7   - oulisna
8   - zepo
6   - rosta12
8   - spirek.tom
9   - miroslav22
8   - Warden
8   - teisan

TV Program

ČT1 - Láska na vlásku (2014)

20:05 - 21:55

61 minut již uběhlo
49 minut zbývá do konce

ČT2 - Český žurnál: Krtek a Lao-C’

21:00 - 22:05

6 minut již uběhlo
59 minut zbývá do konce

NOVA - Nejkrásnější hádanka (2008)

20:20 - 22:20

46 minut již uběhlo
74 minut zbývá do konce

Prima - Přístav (2015) [TV seriál]

20:15 - 21:40

51 minut již uběhlo
34 minut zbývá do konce

Český lev Oscar

Filmová databáze v číslech

Filmů: 139642
Osobností: 599721
Fotografií: 517524
Plakátů: 250485
Obsahů a biografií: 128942

Poslední komentáře

Kingsglaive: Final Fantasy XV (2...

Kingsglaive: Final Fantasy XV
Vynikající kombinace   hraného animovaného   akčního scifi. Především   efekty a design jsou opravdu   úchvatné a animovanost tomu   dodává potřebné kouzlo -   podobně jako u Beowulf film   na úrovni...

Autor: Pecik | Hodnocení: 8 / 10

The Trust (2016)

The Trust
Dva špičkoví herci v trochu   zvláštních rolích v trochu   zvláštním příběhu s   docela zvláštním dějem.   Celkový dojem -   zvláštní...

Autor: Pecik | Hodnocení: 6 / 10

E.T. - Mimozemšťan (1982)

Páni ...1982

E.T. - Mimozemšťan
Přijde mi to jako včera,   když jsem žadonil u   rodičů, aby mi koupili   COKOLIV !!!, s obrázkem E.T.   mimozemšťana. A to jsem ten   film ani více >

Autor: mikee007 | Hodnocení: 10 / 10

Tmavomodrý svět (2000)

Jen já, pondělní večer a Blu ray

Tmavomodrý svět
disk s Tmavomodrým světem.  
A znovu zážitek, jako   když jsem film Jana Svěráka   viděl prvně.
Po Koljovi se   "naši Svěráci" rozhodli   více >

Autor: mikee007 | Hodnocení: 10 / 10

Země bez zákona (2012)

Země bez zákona
Zajímavé. V podstatě se   celý film neudálo nic   převratného, a přesto jsem   se jen jednou podíval, kolik   zbývá do konce a nenudil se.   více >

Autor: Pitryx | Hodnocení: 5 / 10

Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení
iPhone
 
App Store hodnocení:
Android
 
Google Play hodnocení:
Windows Phone
 
WP store hodnocení:
BlackBerry
 
BB world hodnocení:

Copyright © 2003-2016, Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz). Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Tyto webové stránky využívají soubory cookies. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace.

Load: 0.26/0.238