Její pastorkyňa

Působivé drama Gabriely Preissové "Její pastorkyňa" se před diváky objevilo po úspěšném Janáčkově operním zpracování ve třetí verzi - jako film. Dramatická stránka díla nezklamala ani ve filmu, jehož režisér Rudolf Měšťák ji využil, podtrhávaje silně dramatické prvky prvotního námětu. Obrazově film poskytl možnosti zpestřit děj národopisnými obrazy moravského Slovácka. Méně už měl štěstí s volbou herců. Gabriela Horvátová přinesla i do filmu svou hereckou rutinu, která ovšem by bývala potřebovala před objektivem kamery víc sebeovládání.

Německá herečka Thilde Ondra neměla v sobě dost potřebného hereckého klidu, takže nejlepší ženskou roli podala vlastně Milka Balek - Brodská v docela podřadné roli. Václav Norman byl vskutku parádní Slovák, na jaké byli diváci zvyklí z krojových družin: poněkud neslovácký zjev vyrovnal po stránce herecké přirozenějším výkonem. Ostatní herecké projevy a celkem dobrá kamera, učinily z tohoto filmu dobrý český průměr, který si zasloužil sympatii obcenstva nejen pro svou literární předlohu a popularitu Janáčkovy opery.

Po smrti statkáře Buriji se koná dražba jeho majetku. Zchudlá vdova po statkáři Kostelnička se ujme sirotka Jenůfy. Po letech se o dívku, již dospělou, ucházejí Laco a Števa. O posvícení tančí Jenůfa s oběma nápadníky a noc stráví se Števou. Jejich poměr nezůstane bez následku. Števa má jít na vojnu, ale pro opilost není odveden. Jenůfa s vědomím Kostelničky tajně porodí, Števa ji však přesto opouští. Laco by si Jenůfu rád vzal, ale s dítětem ji nechce. Kostelnička, ponoukána ďáblem, Jenůfu uspí a dítě hodí pod led zamrzlého rybníka. Děvčeti pak tvrdí, že dítě zemřelo, a rychle chystá její svatbu s Lacem. Právě když mladému páru žehná kněz, přiběhne stařík se zprávou, že někdo utopil v rybníku děcko. Jenůfa v dítěti pozná svého synka. Kostelnička se ke všemu přizná a starosta se strážníkem ji odvedou. Laco zůstává i nadále s Jenůfou.