Jdi, žij a někým se staň

Tento nenápadný snímek na   mě zapůsobil svým krutým   příběh...Jen málo filmů   je svou tematikou syrový a   zároveň tak moc úchvatný   jako tento...Střed dvou   kultur je nepatrně natočen o   to víc je to tam ale   vidět...Příběh   devítiletého chlapce jak   žil svůj život a někým se   stal, mě posadil na   zadek...Dějem se prolínají   pohledy na měsíc, hovory se   vzdálenou matkou a stále ta   krásná hudba a ženský   hlas...„Dědečku, věříš   v Boha?“ „Když mne bolí   nohy...Když u nás nebo jinde   ve světě zuří   válka...Nechovám se k němu   nejlíp...Volám ho, jen když   něco potřebuji...Nikdy se   neptám, jak se ti vede...Jen   mu lhostejně   brnknu...“Další a podobné   citlivé věty tam jsou   poskromnu o to mají ale   větší váhu...Toto u nás   dost neznámé dílko nevidí   černobíle a opravdu se   snaží citlivě nahlédnout   do lidské duše - pravda je   to dost naivní a   neuvěřitelné, ale i tak moc   skutečné...Je až   neskutečné co semnou   dokázal film který je tak   nekomerční a neznámý až   přechází zrak...Je to film   po kterém nebudete chtít   koukat na další...Všechny   filmy v jeho stínu jen   blednou!!!

Poslední dobou už mám   otázky toho, kdo je černý,   kdo bílý a kdo vlastně   jaký, tak akorát dost. Na   tomto filmu mě však zaujalo   téma, na které jsem dosud   nikde nenarazila a o kterém   jsem dosud nic nevěděla –   operace Mojžíš, v roce 1984   a masivní import etiopských   Židů do Izraele.
Film   názorně ukazuje to, že lidi   jsou všude prostě stejní a   nabízí i mnoho jiných   otázek, než je rasismus,   zejména pak to, jaké to je,   žít jako někdo, kdo   vlastně vůbec nejste.   Zajímavý film, který se mi   líbil zejména ve své první   půli.