Jde si pro nás noc

První větší hluchota přijde až v polovině   filmu. Do té doby je to jako rychlík, po   seznámení s postavami je to jedna bitka za   druhou a tomatovou šťávou se na efektech   rozhodně nešetřilo. Jenže právě kolem té   šedesáté minuty to nějak ztratí břink.   Naštěstí ne na dlouho. No, i kdybych dal   šedesátku filmu, tak dvacet musím přidat   trikařům. Bylo to prostě skvělé.

Asijský akční film v plné palbě, tentokrát   opět z Indonésie, odkud třeba v roce 2011   přišel na akci stejně zaměřený ´Zátah´.   Má sice tradičně velmi jednoduchý děj krapet   vedoucí k chaotičnosti ve spleti všemožných   akcí, ale fanoušci akčního žánru si na sto   procent očekávaně přijdou na své. Na dnešní   dobu snímek už vyznívá starobyle. John Woo,   Tsui Hark a mnozí další režiséři na   takových filmech postavili kariéru nejen svou,   ale i mnohých akčních herců v dobách přelomu   80. - 90. let, ale na druhou stranu, proč ne. Je   to akční film skutečný, čistý a pevný už v   základech. V rámci nepřetržité akce a   vyobrazeného násilí se jedná o hodně drsný   film, což by se někteří jedinci nebáli rovnou   popsat jako hardcore. A tak by se dalo říci, že   je kandidátem na největší akční filmovou   řezničinu roku 2018. Akční peklo v té   nejryzejší podobě, takže nic pro slabé   povahy. Snímek má švih, energetickou a hlavně   živou kameru, a spousta gore. Nějaká ta citová   záležitost také nechybí, což je u takovýchto   asijských snímků takřka pravidlem. Takže tu   máme další starý dobrý asijský akční styl   bez bázně a hany, kde jde čistě jen o   prezentaci boje a přestřelek a o nic víc.   Drsná akční filmová zábava pouze pro drsné   diváky.