Jak rodí chlap

No, ehm, jaksi, dobře no. Nevím, co k tomu   napsat. První povídka se mi líbit musela. Hory,   vichřice, sníh, to je moje. Děj sice děs, ale   budiž. Druhá povídka je hrozně naivní, ale   pobavila. Čmaňa v roli opilce...no, zdálo se   mi, že zase tak přesvědčivý nebyl.


 





   

Snímek obsahující tři různorodé povídky   každá natočená jiným režisérem o tom, jak   prožívají narození dítěte otcové. První se   odehrává v zasněžených horách, který je pro   zajímavost debutem režiséra Zdeňka Trošky,   druhý poukazuje na fakt, že během oslavy se   takový tatínek může stát i podezřelým z   vraždy a třetí je tak trochu moralizační,   neboť zde tatínek oslavuje tak dlouho, že ani   neví, že ji už manželku s dítětem dovezli   domů. Tato povídka se vyznačuje také neobvykle   dlouhými záběry. Rukopis každého režiséra   je znát a tak se každý příběh ve stylu   zpracování viditelně liší. Příběhy mají   v sobě kus reálnosti vedoucí k úsměvu a   klasickému ženskému komentáři. “Prostě   chlapi!”