Humoreska

Tento český film u diváků vzbudil již předem zájem, protože byl vybrán, aby representoval českou filmovou tvorbu na benátském Biennale, kde sklidil mimořádný úspěch při četné návštěvnosti diváctva. Námět tohoto filmu si filmaři vzali z novely K.M.Čapka-Choda "Humoreska" a svým dějem pokrývá dobu asi třiceti roků. Student Hupka pro lásku k hudbě zanedbává studium a propadá při maturitě. Na maturitním večírku se se všemi rozloučí Dvořákovou "Humoreskou", okouzlí i starého šumaře a odejde s ním a s dvěma jeho dcerami, Dorou a Hančí, do světa.

Má rád Hančí, s níž má dítě, chlapečka. Ale tyfus sklátil skoro celou rodinu, a tak se s dítětem protloukal jako potulný šumař, až se ho v Praze ujal malostranský advokát dr. Multrus. Učinil ho svým solicitátorem. Synek dorůstá, otec ho chrání před houslemi jako před kletbou - ovšem marně. Syn se stává doktorem práv, housle ho přivádějí k advokátovi, jenž je představitelem pražského měšťanského stavu, jehož kultivovanost se projevovala především láskou k hudbě, přejímanou z pokolení na pokolení jako v oněch vrstvách, které jsou zastoupeny pokolením jeho solicitátora.

Poměr koncipienta k advokátově mladé choti, podezření z nepoctivosti při výkonu povolání znamená dramatické vyvrcholení děje. Režie Otakara Vávry uchovala ráz a kouzlo literární předlohy, jejíž hluboce lidský příběh doplňuje a podmalovává Dvořáka a Smetanova hudba, prolínající se do osudů hlavních postav, ale také do pražských scenerií Hradčan a staropražských zákoutí.

V hlavních úlohách tři herci představují - odmyslíme-li dětské role - Hupky dvou generací: studenta a pozdějšího šumaře Hunku Rudolf Hrušínský, rozpačitý a ostýchavý ve své chudobě, následuje jeho solicitátor (Jaroslav Průcha), tady je to starostlivý otec a svědomitý úředník, jeho syna koncipienta hraje Ladislav Boháč, nejprve zdrženlivý, ale nakonec bezbranný proti vášnivé a úlisné advokátově ženě, představované Jiřinou Šejbalovou. V úloze hudbymilovného advokáta, dobrého a zklamáním zhrouceného člověka, vytvořil sympatickou postavu František Smolík, v úloze potměšilého intrikána je tu František Kreuzmann, šumaře výstižně charakterisoval Jaroslav Vojta.

Jeho dceři Hančí v podání hezké Boženy Šustrové scházela trošičku přesvědčivost tulácké svůdnice. O celkový dobrý dojem z tohoto filmu se zasloužila i Škvorova hudba a výborná kamera Jana Rotha. V tomto pěkném filmu to trapně zaskřípalo na začátku v nemožné scéně před maturitní komisí i ve výběru typů abiturientů, vesměs neinteligentních až přihlouplých výrazů. A ještě: maturitní večírek ani v roce 1912 v nejzapadlejším středoškolském městě by určitě neměl tak prostoduchý ráz. Jinak film "Humoreska" s mladičkým Rudolfem Hrušínským (tehdy byl členem divadla D39) je vždy vítaným pamětnickým filmem.

POZOR, SPOILER

Pět mladých hochů právě přebírá maturitní vysvědčení. Mezi nimi je i maturant Josef Hupka. Ten však maturitu nezvládl. Raději se věnoval hudbě a hře na housle. Nyní hraje v hospodě a pak odjíždí s potulnými šumaři. Zde se mu zalíbí mladá Hančí. Dokonce s ní pozná lásku hlouběji. A je z toho dítě.
Bohužel se matka napije závadné vody a umírá. Josef zůstává s malým Hynečkem sám.

Uběhne pár let, Hynek je již malý kluk a chodí s otcem, který všude hraje, různě. Žije jako žebrák. Jednoho dne si jej povšimne dr. Jiří Multrus. Pozve jej k sobě, dá mu práci a oděv. Josef má vystaráno.

Opět uběhlo pár let, Josef je dospělý muž a jeho syn Hynek přinesl domů vysvědčení ze školy. Je mu přísně zakázáno se na housle jen podívat. Když jej však otec s houslemi chytí, změní názor.

Opět uběhne spousta let. Hynek vystudoval práva a je nyní doktor. Jeho otec shání do Multrusova kvarteta cellistu. Forejt mu doporučí Julii, která hrála na různých místech. Tu Multrus do kvarteta přijímá a později si ji také bere za ženu. Té také vypráví o sporu, který je v řešení. Říká se tomu krvavá závěť. Jde o to, že má originál závěti, kterou napsal velkouzenář Svída, přejetý u Pardubic. Stihl to, než vykrvácel na zranění. Vše odkazuje svému nemanželskému synovi. Ale bratr nebožtíka žaluje její platnost a tvrdí, že ji napsal pastorek sám. Jiří uschovává tuto závěť do trezoru. Následně přijímá Hynka jako koncipienta a seznamuje jej se svou ženou. Je to pak především Hynkova zásluha, že pomohl v případu Svídově.

Forejt navštěvuje Julii a připomíná jí minulost. Ta již udržuje styk s Hynkem, se kterým svému muži zahýbá. Když pak její manžel přijde na ztrátu originálu závěti, je kolem toho peklo. Jenže Josef si spočítá, co a jak a onu závěť zachrání. Nenápadně ji podstrčí, ovšem kam s tím na Jiřího, odhaluje tento podvod a vzápětí nato další…

Josef Hupka propadl u maturity, protože miluje hudbu víc než školu. Uteče z domova a přidá se k potulným muzikantům. Ožení se s houslistkou Hanči a má s ní syna Hynka. Jeho štěstí skončí, když Hanči zemře na tyfus. Hupka se marně snaží uživit hraním po ulicích. Jednou slyší jeho „Humoresku“ advokát Multrus a nabídne mu práci ve své kanceláři, bude-li hrát v jeho kvartetu. Hynek vystuduje práva a Multrus ho přijme za koncipienta, mimo jiné proto, že je Hynek výborný houslista. Do Hynka se zamiluje Multrusova žena Julie, která hrávala ve varieté, a svede ho. Kancelář dostane k vyřízení závěť jistého Svídy a případ úspěšně vyřeší Hynek. Když má důkazy přednést soudu, závěť zmizí. Ukradla ji Julie na rozkaz bývalého milence Forejta. Starému Hupkovi se podaří lstí závěť získat zpět. Julie v hysterickém záchvatu prosí Hynka o odpuštění a o lásku. Svědkem se stane Multrus a z rozčilení umírá. Hynek chce odejít od otce a hledat zapomnění v práci. Setká se s otcem v okamžiku, kdy oba naslouchají na ulici „Humoresce“, která provázela celý jejich život.

Zdroj: NFA

Známá Dvořákova skladba se objevuje vždy znovu v závažných chvílích života otce a syna Hupkových - talentovaných neprofesionálních hudebníků, jimž hudba dává možnost povznést se nad těžkosti a problémy...Plochá a překvapivě prvoplánová adaptace románu.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu