Hráči na vinici Páně

Režisér Hector Babenco, známý především jako tvůrce Polibku pavouci ženy
(1985, FP 6/97), natočil snímek Hráči na vinici Páně v roce 1991 jako etnografickou
či ekologickou studii o vztahu Indiánů a civilizace v amazonských
pralesích. V dramatickém příběhu několika bělochů, ocitajících se v pustině
a snažících se po svém o kontakt s Indiány, je naznačeno několik rovinOd
„ návratu ke kořenům jak jej představuje americký dobrodruh a napůl Čejen
Moon, který začne žít mezi Indiány, přes pochybnosti o vlastní víře a vlastním
poznání misionáře Martina Quarriera, nebo přes zištné kořistnictví přírodního
bohatství, jak je prezentuje cynický velitel Guzman, až po etnografické
záznamy indiánského života a různých rituálů. Důležitou roli má ve filmu
i všudypřítomný sexuální podtext. Jasným krédem přitom zůstává zjištění, že
jakýkoliv zásah do života Indiánů a tamní přírody, ať je motivován nábožensky
nebo ekonomicky, přináší domorodým kmenům zkázu. - Známému producentu
Saulu Zaentzovi se podařilo shromáždit na natáčení v Amazonii štáb
s výraznými hereckými i tvůrčími osobnostmi. Vznikl tak zajímavý a neprávem
opomíjený snímek, v němž značný prostor dostávají obřady (fiktivního) kmene
Niarunů i jejich (smyšlený) jazyk. Hráči na vinici Páně (název je převzat
z Bible) nejspíše připomí-naji díla Wernera Herzoga Aguirre, hněv boží (1972)
nebo Fitzcarraldo (1982, FP 7/85).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 1998/12

Sešli se v zapadlém amazonském městečku Mae de Deua a stali se tak pěšáky ve složité partii, v níž se nehrálo o nic jiného než o duše a těla. Stali se Hráči na vinici Páně, již každý z nich ovšem hodlal "obdělávat" po svém.
Místní vojenský velitel Guzmán měl v úmyslu Indiány pro jejich dobro zabít (anebo vlastně jen trochu postrašit) a neváhal využít příležitosti a nutit náhodné příchozí, žoldáky Moona a Wolfa, aby tuhle špinavou práci udělali za něj.
Duchovní obec, tedy jeden katolický kněz a dva protestanští misionáři, chtěla Indiány spasit poněkud mírnější cestou a (opět pro jejich dobro) přinést do nevědomých duší Boha.
Kdo ví, co bylo horší. Obě cesty však nevyhnutelně vedly do pekla, už proto, že motivace jednotlivých hráčů měly ke svatosti daleko. Guzmána vedla jen touha po zlatě na indiánském území a pokrytecky zapálený protestant Hubel ("Indiáni jsou jen poddajní a hloupí lidé") chápal svou práci především jako závody s katolickou misí, aniž ho kdy vůbec napadlo, že Indiáni jen těžko rozeznají rozdíl.
Mezi těmito dvěma póly se pak rozehrává drama jediných dvou postav, které v této partii hrají poctivě, naivního misionáře Quarriera a polovičního Čejena Moona. Paradoxně se však ukazuje, že jsou to právě oni, kdo vzdor upřímné víře a dobrým úmyslům páchají největší zlo, a proto se také stávají jedinými, smutnými oběťmi.

Autor/Zdroj: /Cinema