Hra o královnu

POZOR SPOILER

Skupinka lovců se baví dle svého. Hlavně o princezně.

Mladé děvče spatří u řeky rybáře, jak chytil rybu a vysloví přání, aby ji pustil. On tak učinil a jdou si každý po svém.

Český král Přemysl Otakar II. přijíždí na návštěvu k Arpádovcům. Je mile přijat a začíná debatu. Přijel žádat o ruku Markétu, dceru Bélovu*. Je mu přivedena jako jeptiška a jako jeptiška míní zůstat. Tu sem přichází ona dívka od řeky a chce tančit. Při tom se setká opět s „rybářem“ a přeskočí jiskra. Ukáže se, že ona je princezna Kunhuta** a onen rybář také není jen tak někdo. Je to sám Záviš z Falkenštejna. Ten ji láká k sobě, jenže je již upečeno, že si má vzít krále. Když se to doslechne Záviš, naštve jej to.

Uběhne deset let a Záviš předhazuje Milotovi z Dědic, jak zachází král se šlechtou. Setkává se i s Kunhutou, ale nic si nepoví. Král již ví, že Záviš proti němu brojí, a tuší, že něco asi mezi ním a Kunhutou bylo. Proto jej posílá do vyhnanství.

On sám je dán do klatby. Na válečném poli se pak dozvídá samé nedobré zprávy, dokonce vyslechne návrh žádat o pomoc přímo Rudolfa, což on kategoricky odmítá.

Kunhuta přichází za Závišem a prosí jej o pomoc pro svého muže. Tak jej Záviš v převleku navštíví a žádá jej, aby se vzdal. Ten odmítá.

Dva vojáci nalézají opuštěné stavení a v něm polomrtvého muže. Je jím Záviš.

Král je po smrti a Kunhuta je plísněna za tajné zaslíbení svého syna. Vtom sem vpadnou žoldnéři, aby Kunhutu zatkli.

Záviš se probírá z nemoci. Pečovala o něj Žofie, která se rozhodne u něj zůstat.

Kunhuta je u císaře Rudolfa a žádá o převoz mrtvého manžela. To je jí zatím odepřeno. Kunhuta si stěžuje na vězení na Bezdězu a císař jí dává připsat Opavu a tři tisíce důchodu ročně. Kunhuta také prosí za Záviše. Po cestě od císaře se ubytuje v jeho hospodě a dají se opět dohromady. On jí vlastně bude dělat správce. To je i oficiálně vyhlášeno. Záviš už prohlašuje, že královna bude jeho manželkou. Znovu za ním přichází Žofie a tvrdí, že jej chtějí zabít. Končí ve vazbě a skupinka mužů má již ampuli s jedem. Musí se vybrat ten, kdo vraždu provede nakonec je biskupem Tobiášem určen Heřman z Honenberku...

* Již po rozvodu s Markétou Babenberskou
** Myšlena je Kunhuta, která byla dcerou ruského knížete Rostislava Haličského z rodu Rurikovců a uherské princezny Anny z rodu Arpádovců.

Milostný vztah české královny Kunhuty ke šlechtici Závišovi z Falkenštejna považují někteří dějepisci za spekulaci. To samozřejmě nebránilo režisérovi Karlu Steklému v realizaci snímku, který s historickými skutečnostmi zachází jen volně. Se svou oblíbenou spolupracovnicí Věrou Líznerovou napsal scénář, podle kterého v roce 1980 natočil Hru o královnu. Vyprávění založil na trojúhelníku mezi třemi vznešenými protivníky v lásce i politice – Závišem, Kunhutou a králem Přemyslem Otakarem II., za nějž se uherská princezna musela provdat z politických důvodů. Sedmasedmdesátiletý režisérský klasik vsadil ve svém filmu na komediální nadsázku a na atraktivní herecké obsazení: hlavní ženské role se ujala Hana Maciuchová, Záviše ztělesnil Radoslav Brzobohatý a krále Přemysla Otakara II. si zahrál František Němec.

Zdroj: NFA

Čechy, polovina 13. století. Českému království panuje Přemysl Otakar II. (F. Němec), jenž připravuje politicky motivovaný sňatek s vnučkou uherského krále Kunhutou (H. Maciuchová). Na slavnosti v královském paláci se Kunhuta setká s pohledným českým šlechticem Závišem z Falkenštejna (R. Brzobohatý), kterého poznala už doma v Uhersku. Oba se do sebe zamilují, avšak své lásce pochopitelně nemohou dát průchod. Po deseti letech stojí Záviš na straně odbojné české šlechty, z níž má král obavy. Přemysl dá proto zpupného Falkenštejna vypovědět ze země. Sám vzápětí čelí papežské klatbě a hrozící válce s císařem Rudolfem I. Habsburským. Schyluje se k bitvě na Moravském poli. A tehdy se královna Kunhuta rozhodne vzít věci do svých rukou…

Zdroj: ČT

Středem děje je milostný vztah uherské princezny a pozdější české královny Kunhuty, manželky Přemysla Otakara II., a později pana Záviše z Falkenštejna. Historická fakta se zde prolínají s fikcí stejně jako dramatické situace prolíná humor středověkého života se záměrnou aktualizací, kterou na plátno přinesla především dvojice prostých vojáků.