Honorární konzul [TV inscenace]

Televizní adaptace románu věnovaného problematice loajality
a porozumění mezi lidmi, otázkám tvůrčí i občanské svobody.

Autor/Zdroj: /Katalog ČT1991


»Pokud jsme loajální, navždy se uzavíráme v jednou přijatých názorech, pokud jsme loajální, nesmíme dát najevo porozumění ani účast s těmi, kdo smýšlejí jinak. Ale jestliže nejsme loajální, můžeme se zasadit do každého lidského stavu. To dává spisovateli novou dimenzi: účast.« Tak vyjádřil Graham Greene v dopise V. S. Pritchettonovi v roce 1948 své spisovatelské krédo. A na jiném místě dopisu: »Podaří-íi se nám vyvolat v čtenáři účastné porozumění nejen pro postavy nejubožejší (neboť to je snadné: existuje jisté pouto, které spíná všechna srdce a dá se libovolně přitáhnout), ale i samolibé, ješitné a úspěšné, pak se nám také podařilo státu ztížit práci. A to je naše skutečná povinnost ke společnosti: být pískem v ložiskách státní mašinérie. «
Před listopadem 1989 jsme u nás takovou řeč četli se zadostiučiněním. Tady to máte, černé na bílém, od jednoho z největších žijících spisovatelů! Ale co s těmito slovy po revoluci, kdy z včerejška dosud hrozí komunistická totalita a smysl přeměn závisí právě na míře naší loajality s nově vznikajícím pořádkem? Myslím si, že kdvbv neměla platit, ani žádný nový demokratický systém nevznikne. Greene hovoří o svobodě tvůrčí, ale ta vyplývá z pocitu svobody občanské. V r. 1935 napsal román England Made Mé a parafrázováno i Greena zrodila Anglie, země, jejíž cesta k současným demokratickým poměrům začala nejpozději v roce 1215 — Magnou Chartou. Kontinuita staletí vypěstovala v lidech tradici svobody a potřebu tolerance, o níž se nám zatím jen zdá. Vždyť zkusme aplikovat na naše poměry:
Graham Greene v protestantské Anglii konvertoval ke katolicismu a celé jeho dílo je dílem katolického spisovatele. O katolické církvi ovšem tvrdí, že »zná všechna pravidla, ale neví, co se děje v jediném lidském srdci.« Otázce, jaký je jeho názor na katolické romanopisce, vůbec »nerozumí«: Co má společného autor románu s autorem apologetiky? odpovídá. Žádné dogma neobstojí před jeho spisovatelskou poctivostí a před jeho účastí s lidským utrpením, ať soukromým, nebo společenským. Naše nynější hodnocení války ve Vietnamu nebo mexické revoluce z 30. let bude jiné než někdejší články v Rudém právu, ale příběhy lidí z Tichého Američana či z Moci a slávy jsou stále stejně pravdivé. Jak málo svých románů situoval tento ironický Brit do rodné země a Angličanům, kteří jsou hrdiny jeho děl odehrávajících se třeba na Haiti Papá doktora či na africkém pobřeží nebo v Argentině, rozhodně nijak nenadržu-je. Greene, opravdu neloajální spisovatel, celou svou bytostí a tvorbou dosvědčuje právě to: byl svobodným člověkem svobodné země.
Vlastně účelem této glosy je doporučit divákům kultivovaný přepis Greenova románu Honorami konzul. Omlouvám se jim i tvůrcům inscenace, že jsem raději vyzdvihla tuto stránku autorovy osobnosti — snad i to poslouží jako výzva ke sledování dvoudílné, dějově atraktivní hry.
Helena Slavíková, Televize 1991/26/8

Autor/Zdroj: /Česká televize