V prvním filmu „ostrovní trilogie" (Hodina vlků,
Hanba,
Náruživost), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře
Johana a jeho těhotné ženy. Zemitá
Alma, prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah.
Autor/Zdroj: Kino AERO
Umělec se se svou
manželkou uchýlí na odlehlý východofríský ostrov Baltrum, kde jej však čekají noci plné démonů, kteří se později začnou objevovat i v jeho tvorbě. Malíř propadá šílenství a zanechává po sobě jen deník zachycující jeho vidiny.
Zdroj: Chello Central Europe
