Historky Elysejských polí

"Historky Elysejských polí". Saša Guitry byl osobnost, s níž si filmaři nevěděli rady. Naskytla se otázka, zda Guitry věří všemu, co říká, nebo si ze všech lidí tropí šašky. Když natočil svůj první film "Román podvodníka" překvapil tehdy veřejnost tím, že se chopil filmové práce poprvé, a to z docela nezvyklého konce. Byl dokonalým autorem filmu, režíroval jej, hrál v něm několik úloh a také jej sám mluvil. V druhém filmu formu poněkud pozměnil, nechal mluvit herce, ale způsob vyprávění ponechal. Ve svém třetím filmu "Historky Elysejských polí" opět spíš děj líčí, než by jej nechal odehrát. Vybral si tentokrát postavu starého učitele, který svým žákům vypravuje historii Elysejských polí a nezapomene ani tentokrát na to, aby v ní zahrál několik osob. Ale tentokrát mají postavy jím hrané větší pravděpodobnost, protože učitel sám je prý potomkem slavného královského rodu. Je to satira, která nemilosrdně deptá francouzskou lehkovážnost ve věcech zásad, na kterých stojí svět.Tím zajímavější je postřeh Francouze, který se nebojí světu ukázat, jaké byly příčiny, které klikatily cesty francouzské politiky. Saša Guitry ve svém filmu vypráví tři století dějin Francie a jeho řeč je řečí konferanciéra satirického kabaretu. Guitry vypráví historky, které se udály na nejelegantnější třídě Evropy, se svou příslovečnou lehkostí, vtipem a smyslem pro karikaturu. Na plátně se před diváky střídají historické postavy Francie, líčené s humorem, který mnohdy nemá daleko do damatičnosti. Z historických osobností Francie nadělal šmahem loutky, které krok po kroku vede podle své záliby. A přece nakonec jejich příběhy odpovídají skutečným dějinám, jenže příčiny dějů jsou jiné. Ale Guitry pro zábavu svého obecenstva je schopen přeměnit dějiny Francie. Loutkové divadlo je symbolem tohoto filmu a Guitry jeho principálem. Kluci ve škole naslouchají podivnému učitelovu výkladu s otevřenými ústy a vyvalenýma očima. Bylo jim, jako by je starý učitel všecky pozvedl a unášel Elysejskými poli nahoru k Vítěznému oblouku, jako by s nim prožívali jednu dobu za druhou, převtělovali se v krále, kavárníky a revolucionáře, jako se ve vypravování převtěloval jejich starý učitel sám. Takový dojem má i divák, který zhlédl celý výklad tohoto vskutku prapodivného dějepisu.

Po mimořádném úspěchu filmu PERLY Z KORUNY (a to i v mezinárodním měřítku) se režisér, dramatik a scénárista Sacha Guitry pustil v následujícím roce 1938 do dalšího žánrově podobného projektu, jímž byl film HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ. Příběh začíná v současnosti (1938), kdy profesor vypráví svým studentům historické příběhy, které se odehrály na Elysejských polích (dnešní slavný bulvár Champs-Elysées). Film se vrací do roku 1617 a násilné smrti nenáviděného prvního ministra Conciniho, pak se přenáší přes příběhy z doby Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. k revoluční hrůzovládě, přes napoleonskou éru k roku 1840, kdy byly Napoleonovy ostatky převezeny ze Svaté Heleny do Paříže, až po vládu Napoleona III. a slavnou dobu operet a valčíků.

Ne všechny vzpomínané historické události byly bezprostředně spjaty s Elysejskými poli, ale v tom je Guitryho tvůrčí přínos, že ve svých filmech dokázal bravurně spojit vlastní fabulaci se skutečnými dějinami. Celým filmem prostupuje zřetelně téma stárnutí a smrti (kromě těch přirozených se zde vícekrát objevuje motiv úmrtí násilného – vedle již uvedeného Conciniho to byl například slavný revolucionář Marat), stejně tak z filmu vysvítá chimérická touha po nesmrtelnosti. Film disponuje řadou metafor, slovních hříček i nečekaně komických situací.

Stejně jako u dalších svých filmů, tak i v tomto případě byl Guitry autorem scénáře a sám se objevil ve třech rolích; dvě role ostatně ztvárnili i další zúčastnění herci. Zajímavé je, že v titulcích je uvedena Madeleine Sologne, ve filmu ji ale není možné zaznamenat a herečka sama tvrdila, že se jeho natáčení nezúčastnila. Stejně tak se v Guitryho archívu objevují další jména (Pauline Carton, Marguerite Moreno), která nejsou uvedena v titulcích a ani při pozorném sledování je nelze v ději postřehnout. Film se natáčel od jara 1938 a premiéru měl 1. prosince téhož roku.