Herkules ve středu Země

Je až s podivem jak   podezřele málo došlo k   propojení dvou žánrů,   mytologického a hororu.   Přičemž italské   sandálové filmy se v   lecčems lišili od   amerických velkofilmů,   převážně jde o zobrazení   násilí, tj. Kobky, žaláře   a nejrůznější druhy   mučení byli v Itálii velmi   populární a režiséři se   přeháněli v neustále   novém zobrazování těch   nejbizarnějších   torturových praktik. A co   teprve, když se režie ujme   známý hororový mág Mario   Bava (tehdy proslavený   spíše coby kameraman,   trikař a člověk pověřený   natáčením akčních scén).   V 60. letech se na Apeninský   poloostrov přestěhovali snad   všichni kulturisté světa,   aby zkusili hereckou kariéru   v sandálových filmech.   Jedním z nich byl i Reg Park,   velký souputník Steva   Reevese, největší hvězdy   žánru, kterému nikdy   neodpustil, že jej porazil na   Mr. Universe. Děj je   napínavý, rychle odsýpá,   čemuž prospívá i   střídmá stopáž, jediné   co film kazí, alespoň v   mých očích, je snaha o   odlehčení. Debilní   nájezdníci ze začátku se   dají ještě překousnout,   jenže u Herkulova a Théseova   společníka trvám na   vrozeném kreténismu a jeho   přežití pokládám za   zločin proti lidskosti.   Výprava je sice skromná, ale   odpovídají, kulisy jsou   použité z La conquista de la   Atlantida, kde shodou   okolností také hrál Reg   Park. Zklamání je pro mne   hudba od Armanda Trovajoliho,   bohužel se přespříliš se   zaměřil na hororovou notu,   takže i pěkná romantika,   navíc hraná flétnami a   harfami (kam se hrabou   smyčce), je upozadněna díky   makabrózně disharmonickým   tónům.