Herkules ve středu Země

Je až s podivem jak podezřele málo došlo k   propojení dvou žánrů, mytologického a hororu.   Přičemž italské sandálové filmy se v   lecčems lišili od amerických velkofilmů,   převážně jde o zobrazení násilí, tj. Kobky,   žaláře a nejrůznější druhy mučení byli v   Itálii velmi populární a režiséři se   přeháněli v neustále novém zobrazování   těch nejbizarnějších torturových praktik. A   co teprve, když se režie ujme známý hororový   mág Mario Bava (tehdy proslavený spíše coby   kameraman, trikař a člověk pověřený   natáčením akčních scén). V 60. letech se na   Apeninský poloostrov přestěhovali snad všichni   kulturisté světa, aby zkusili hereckou kariéru   v sandálových filmech. Jedním z nich byl i Reg   Park, velký souputník Steva Reevese, největší   hvězdy žánru, kterému nikdy neodpustil, že   jej porazil na Mr. Universe. Děj je napínavý,   rychle odsýpá, čemuž prospívá i střídmá   stopáž, jediné co film kazí, alespoň v mých   očích, je snaha o odlehčení. Debilní   nájezdníci ze začátku se dají ještě   překousnout, jenže u Herkulova a Théseova   společníka trvám na vrozeném kreténismu a   jeho přežití pokládám za zločin proti   lidskosti. Výprava je sice skromná, ale   odpovídají, kulisy jsou použité z La conquista   de la Atlantida, kde shodou okolností také hrál   Reg Park. Zklamání je pro mne hudba od Armanda   Trovajoliho, bohužel se přespříliš se   zaměřil na hororovou notu, takže i pěkná   romantika, navíc hraná flétnami a harfami (kam   se hrabou smyčce), je upozadněna díky   makabrózně disharmonickým tónům.