Hadí oči

Za silné tropické bouře, která se posléze mění v hurikán, se v hale Powell Millenium pořádá poslední velká akce před generální rekonstrukcí budovy. Mají se utkat dva známí boxeři Lincoln Tyler a José Ruiz. Sázky jsou v plném proudu a všude vládne značné napětí. Mezi diváky je i detektiv Rick Santoro, který marně shání peníze, aby si také mohl vsadit. Navíc slíbil své milence Monice dárek k narozeninám, na který také nemá peníze. A do toho všeho mu neustále zvoní mobil, na jehož druhém konci se ozývají střídavě Monica a jeho manželka Angela. Rick se až dosud nikdy nezdráhal brát peníze tam, kde se mu nabízely, ale nyní se k nim jaksi nemůže dostat…

V hale se setkává se svým nejlepším přítelem Kevinem, který je pověřen velením v ochrance ministra Charlese Kirklanda, který se též přichází podívat na zápas. V první řadě sedí nádherná rusovláska. Kevin jde zkontrolovat, jestli má vstupenku, a na chvíli přestane ministra sledovat. Ten se v té chvíli o čemsi domlouvá s nápadnou blondýnou, která mu předává obálku. Pak se ozvou výstřely a těžce zraněný ministr padá k zemi. Vzápětí Kevin zastřelí atentátníka, známého palestinského teroristu…

Kevin si dává vinu za neštěstí, protože opustil své místo, a Rick se tak trochu na vlastní pěst pouští do pátrání...

Zdroj: FTV Prima

V Atlantic City se schyluje k boxerskému utkání v těžké váze. Místní detektiv Rick Santoro (Nicolas Cage) nemůže mezi rozvášněnými fanoušky chybět. Rád sází a rád použije svou policejní placku, aby profláknutého bookmakera suše obral o pár stovek dolarů. Detektiv Santoro totiž není žádný svatoušek. To jeho přítel z dětství Kevin Dunne (Gary Sinise) je vzorem všech ctností. Dotáhl to až na pravou ruku ministra obrany, který se cestou z raketové střelnice zastavil na boxerském utkání roku. Gong. První kolo. Čtrnáct tisíc fanoušků šílí v dunivém rytmu levých háků černých šampiónů. Mezi nimi se skrývá jeden ledově klidný atentátník s prstem na spoušti. Ministr obrany je zavražděn několika výstřely. Dívka, která se k němu na poslední chvíli připletla, mizí s prostřeleným ramenem v davu, zachváceném hysterií. Detektiv Rick Santoro instinktivně tasí revolver, ale marně hledá cíl. Sportovní aréna je neprodyšně uzavřena. Všichni jsou podezřelí. Santoro a Dunne se okamžitě pouštějí do vyšetřování plného dramatických zvratů a nečekaných překvapení.

Nový; thriller Briana De Palmy Hadí oči se kromě (nadbytečného) epilogu odehrává v průběhu jedné bouřlivé noci v zábavním komplexu města Atlantic City, tedy ve velké aréně a v přilehlém kasinu s hotelem i v těsném okolí haly. Během boxerského zápasu je v hledišti zastřelen americký ministr obrany. Po vrahovi pátrá kromě oficiálních vyšetřovatelů i zkorumpovaný detektiv Rick Santoro a jeho přítel šéf ministrovy ochranky, námořní kapitán Kevin Dunne. Rick brzy objeví, že šlo o spiknutí, a ke svému překvapení zjistí,že hlavou tohoto spiknutí je právě jeho nejlepší přítel. Významnou roli mají v příběhu
dvě ženy v parukách; jedna falešná rusovláska, druhá neméně falešná blondýnka.... - Brian De Palma a zkušený scenárista David Koepp vytvořili přesvědčivou, byť vyspekulovanou žánrovou studii se všemi podstatnými atributy. Napětí evokují zejména nervním obrazovým a zvukovým zpracováním (za zmínku stojí dvanáctiminutový záběr hned v úvodu, v němž kamera sleduje Ricka, procházejícího sportovni halou a jejím zákulisím). Děj se často odvíjí v retrospektivách - tedy v pohledech protagonistů na okamžiky v době atentátu. Neschází ani politické pozadí: ministr byl odstraněn v zájmu vojensko-průmyslového komplexu, jemuž se stal nepohodlným. V popředí ovšem stojí vztah dvou přátel z nichž se stanou protivníci. Zkorumpovaný a bonviviáský Rick si vždy vážil kamaráda pro jeho čestnost. Odmítá se však podílet na jeho zločinu, byt'motivovaném ideologicky (podle Kevina ministr musel zemřít, aby nový protiraketový systém mohl chránit prosté vojáky). Snímek tak poskytl dobrou příležitost oběma protagonistům, Nicolasi Cageovi a Garymu Sinisemu. - Název Hadí oči je metaforou, použitou hrdiny ve vypjaté situaci; označuje nejnižší vrh v kostkách (dvě jedničky).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Atentát na ministra obrany byl spáchán při mistrovském utkání v boxu. Čtrnáct tisíc očitých svědků nemá ponětí o spiknutí v nejvyšších kruzích, za zdmi sportovní arény zuří hurikán a zkorumpovaný polda s překvapením zjišťuje, že na některé špinavosti přece jen nemá žaludek.


Detektiv Nick Santoro (Nicolas Cage) má k ideálnímu představiteli zákona daleko. Tak trochu bere úplatky a tak trochu zneužívá moc veřejného činitele. V Atlantic City je ovšem někdo a možná to jednou za pomoci stejně zkorumpovaného televizního moderátora dotáhne až na starostu. Zatím se ale řídí heslem: "Každý kilo dobrý."

Rickův spolužák a nejlepší kamarád z dětství Kevin Dunne (Gary Sinise) to dotáhl mnohem výš. Nejprve obyčejná služba v armádě, pak hrdinství v Perském zálivu a nyní, za odměnu, teplé místečko v ochrance samotného ministra obrany Spojených států.

Na dnešním mistrovském zápase v boxu se ministrův štáb zastavil cestou z nedaleké raketové střelnice vojenského námořnictva. Staří přátelé Rick a Kevin se tak po letech znovu setkali na exkluzivních sedadlech v první řadě sportovní arény.

Gong oznámil začátek prvního kola a zatímco Rick fandí s nadšením, přímo úměrným výši černé sázky, Kevin se vydává zkontrolovat totožnost notně atraktivní a krajně podezřelé rusovlásky. Na jeho uvolněné místo usedla platinová blondýnka, oslovila ministra, předala mu jakousi obálku a ... "Teď přijde bolest!", zařval v ten moment jeden z diváků. Favorit zápasu padl jako podťatý soupeřovým hákem a atentátník, ukrytý na galerii arény, stisk spoušť. První výstřel smrtelně zranil ministra, druhý lehce pochroumal blondýnu, kterou duchapřítomný Santoro stačil včas strhnout k zemi. Shodou šťastných náhod se v tu chvíli nedaleko atentátníka ocitl Dunne, pronásledující rusovlásku, a sérií instinktivně mířených ran urychlil setkání palestinského teroristy s Alláhem.

Čtrnáct tisíc diváků ve sportovní aréně propadlo panice. V neuvěřitelném zmatku stačila zmizet jak záhadná rusovláska, tak záhadná blondýnka. Co mají atraktivní mladé ženy společného s fanatickým zabijákem? Pokud chce Santoro odhalit tušené spiknutí a pomoci svému příteli, který jako osobní strážce žalostně selhal, musí nejprve vypátrat obě ženy. Zatímco detektiv pročesává arénu a přilehlé kasino s pomocí kamer místní ochranky, za dveřmi zábavního komplexu sílí hurikán, aby v pravý čas mohl zasáhnout do děje ...

Brian De Palma není tuctový režisér. Jeho filmy jsou po technické a formální stránce vždy brilantní, po stránce obsahové někdy nepříjemně klopotné. A to je i případ thrilleru Hadí oči. První půlhodina filmu je neuvěřitelná. Nicolas Cage ve vyladěné herecké formě prochází v jediném, dvanáct minut dlouhém záběru, sportovní arénou - potkává svého přítele z ministrovy ochranky, obere jakéhosi sázkaře, pohovoří mobilem se ženou i s milenkou ... neustále žvaní, neustále je v pohybu a steadicam je mu neustále v patách. Tento neuvěřitelně dlouhý záběr je možná v rychlých švencích spojen z "obyčejných" dlouhých záběrů, nicméně poznat to není a výsledek De Palmovy snahy je oslňující. Díky tomuto záběru se Hadí oči zapíší sice ne přímo do dějin kinematografie, ale určitě do dějin filmů s dlouhými záběry, kterým doposud vévodí Scorseseho Mafiáni. Domyšleno do detailů je celý úvod v aréně jedním velkým divadelním výstupem na obrovském, realisticky vypraveném jevišti, kde kamera sleduje hlavní postavu nadcházejícího dramatu. De Palma tvrdí, že tento druh snímání použil proto, aby začátek filmu jednoznačně odlišil od budoucích reminiscencí. Upřímně řečeno, myslím, že technický hračička De Palma si to prostě jenom chtěl zkusit. Přitom ale záběr skutečně plní i funkci odlišení. Hlavní postavy totiž jedna po druhé líčí Santorovi svou verzi atentátu, které detektiv i divák "obrazově" konfrontuje s doposud známými fakty. V jedné části filmu dokonce De Palma sahá k vertikálnímu rozdělení plátna na dvě poloviny a paralelnímu zobrazení dějů odehrávajících se v témže čase, ale na jiných místech. Tento vyjadřovací prostředek, tak oblíbený koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let, je v De Palmově podání doveden k dokonalosti a i když mnozí kritici filmu budou tvrdit pravý opak, má ve filmu své místo.

Na pozitivní misku vah je třeba ještě přihodit skvěle rozehraného Nicolase Cagea, který sice na začátku snahou o zviditelnění negativního temperamentu Nicka Santora vykrádá sebe sama (Castor v Tváří v tvář), ale celkově je jeho výkon obdivuhodný. Příliš expresivní představení úplatného poldy navíc najde ospravedlnění v dalším ději, kdy Santoro prochází deziluzí, očistou utrpením a vykoupením vlastních hříchů.

To jsou klady filmu. A teď zbytek.

Po fascinujícím začátku a slušné první třetině začíná film čím dal více zadrhávat. Poslední třetina, kterou navíc znetvořily střihačské zásahy na poslední chvíli, negraduje a vyšumí do naprosto nelogického, zjevně náhradního konce. Nezbývá si než povzdechnout, že De Palma není ani zdaleka takový scenárista jako režisér. K rozpadnutí dramatické struktury filmu přispívá i to, že De Palma chtěl chytit příliš mnoho zajíců najednou a místo, aby na brilantně zkonstruovanou zápletku, bez které se thriller neobejde, vložil jednu či dvě otázky, zcela věren sám sobě a světu "svých" filmů relativizuje jednotlivé charaktery a zamlžuje jejich motivace. Místo, aby se vztahy mezi antagonisty k závěru filmu zjednodušovaly a obnažovaly k vyvrcholení, komplikují se a přiznám se, že ani po druhém zhlédnutí filmu mi nebylo zcela jasné, jestli Santoro prohlédl a stal se lepším, nebo jestli vycítil šanci k odstartování kampaně na křeslo starosty. Podobnou motivační nejasnost jsem si odnesl i z postavy Kevina Dunna, která je v podání hamletizujícího Garyho Sinise zcela nevěrohodná a co hůře, neplnokrevná.

Nedokáži si představit diváka, který by odcházel z De Palmova filmu po jeho šuměnkovém finále zcela uspokojen. Pokud vás navíc místo technických fines režiséra zajímá spíše přímočará akce, vězte, že v Hadích očích je jí na hollywoodský thriller poskrovnu. Na druhou stranu i jen lehce pokročilý filmový fanoušek odpustí výjimečnému režisérovi bezradnost příběhu a s lehce zhýralým potěšením si vychutná jeho samolibou manýristickou filmařinu, falešně obhajovanou dramaturgickými požadavky. Ostatně kdyby De Palma zvládl ve svých filmech obsah stejně dokonale jako formu, byl by jednoduše génius. A ten je v současném Hollywoodu jenom jeden. Hádejte, koho mám na mysli.

Autor/Zdroj: Hoffman Tomáš/Cinema