Habermannův mlýn

POZOR SPOILER!!!!

Z pohraničí jsou odsunováni Němci. A že s nimi není zacházeno zrovna šetrně…

O mnoho dříve sem přijíždí August Habermann se svou dívkou Janou. Ta žila v klášteře a byla vychována řádovými sestrami, proto je Karel Březina, Augustův nejlepší kamarád, překvapen, že na rodném listě je jako její otec uveden Otto Sileberstein – žid. Ví to jen on a starosta Jan Hartl a Karel jej žádá o mlčení. On sám to řekne jen své ženě Martě. Pak se koná svatba, nu a po delší době se August stává šťastným otcem, na rozdíl od Karla, který se o dítě marně snaží už dlouho. Bohužel se tak stane v roce 1938 a v den příjezdu nacistů. V jejich čele stojí Sturmbannführer Kurt Koslowski. Ten pak přijíždí do mlýna a požaduje dva metráky mouky týdně navíc pro německé vojáky. August načapá dva své lidi, jak kradou dřevo a jeden z nich – Mašek – jej praští. Jednou v lese vidí August svého bratra Hanse pochodovat v uniformě a nelíbí se mu to. Jeho žena se mu přizná, že to zavinila ona a ještě jej umluví, aby šel na bratrovu přísahu velkoněmecké říši. August se podřizuje. Pak ve mlýně řádí SS. Hledají Maška. Ten se pokusí utéci, ale je zadržen. I když se jej August vehementně zastává, je vojáky odvlečen. Navíc se dozví, že se jeho bratr přihlásil do armády. Když se totéž dozví Jana, spěchá na ústředí gestapa, aby se pokusila jeho odvelení na frontu zabránit. A tak se její manžel dozví, že je židovka, ale že to netuší. Okamžitě spěchá za ní a odvádí ji i s notně potlučeným Maškem, který prokázal nevinu. A pak se v okolí objeví letáky, což opět zavdává Kurtovi důvod na „návštěvu“ ve mlýně. Moc dobře ví, kdo za tím stojí a také toho člověka ihned na místě zastřelí. Ve vlaku, který veze raněné německé vojáky, Jana najde i Hanse a vytáhne jej ven, aniž si uvědomuje, že tím z něj dělá vojenského zběha. Ukrývá jej v lese a léčí jej. Blíží se konec války a Němci to vědí. Proto prchají a právě takové dva potká Karel vezoucího Maška. Ten jednoho z nich zastřelí a druhého musí zabít Karel sám. Koslowski za ty dva mrtvé vojáky požaduje dvacet mrtvých Čechů a má je vybrat právě August. Ten mu dá šperky nesmírné hodnoty, ale nacista trvá alespoň na desíti popravách. August má napsat 10 jmen Čechů, ale on napíše jen svoje. Nakonec jsou oběti vybrány jinak, ale Kurt trvá na tom, aby byla Habermannova rodina u toho. Na místě popravy nechává Martu i s dcerou naložit do auta a odvézt do lágru. Je rok 1945 a zbabělý úprk Němců pokračuje a lidé se mohou radovat. I Mašek, kterého ukrýval hoteliér je puštěn na svobodu. A Češi se vrhají na německé civilisty jako na zvířata. Vtrhnou i do Habermannova mlýna, kde je August a který byl viděn v autě s Kurtem. Jaký jej asi čeká osud?

V říjnu roku 2010 přišel do kin nový český film Juraje Herze „Habermannův mlýn“. Příběh je zasazen do pohraničního městečka Eglau a jeho ústřední postavou je mlynář a majitel pily August Habermann. Ač Němec, nerozlišuje české a německé obyvatele své obce, pomáhá i za cenu možného vlastního sebezničení. Válka, nacistická surovost a zřejmě i značně podlomená psychika lidí však udělá své v okamžiku osvobození a Habermann se stává obětí lidového lynče, jeho žena a dítě musí odejít do Německa spolu s dalšími sudetskými Němci v rámci poválečných odsunů. Film velmi syrovým způsobem ukazuje jednání lidí na základě válečných událostí a snaží se o jakousi rehabilitaci německého národa, resp. o pohled na skutečnost, že Němci nebyli jen ti špatní a přívrženci fašismu. Jaký ale byl příběh skutečného Habermanna a kde se odehrál?

KDE ŽIL SKUTEČNÝ HABERMANN?
Habermannův mlýn opravdu existuje. Nachází se v obci Bludov (nedaleko Šumperka) na Severní Moravě. Zde žil mlynář Habermann a opravdu byl i vlastníkem pily. Jeho křestní jméno však nebylo August nýbrž Hubert. Narodil se roku 1901 do smíšeného českoněmeckého manželství. Němec byl otec, Česka byla matka. Původně patřil mlýn jeho bratru Gustavovi, ale r. 1937 jej podědil právě Hubert Habermann. V té době byl již ženatý s Aurélií. Jejich sňatek se odehrál r. 1925, což je zásadní rozdíl oproti filmu, kde se hlavní hrdina žení na počátku okupace a je i mladší, nežli skutečný Hubert Habermann opravdu byl. Ti skuteční Habermannovi neměli jedno dítě, nýbrž čtyři.

HABERMANNOVY DĚTI
Nejstarší byl syn Heinrich. Musel narukovat do Hitlerovy armády a během bojů v Jugoslávii se ztratil své jednotce. Čekalo ho vězení v garnizóně, odkud utekl do Bludova k matce, kde ho zadrželi zřejmě Rusové na základě udání. Posléze se ocitl v zajateckém táboře v Osvětimi a nakonec se dostal za matkou do Německa. Aurélie spolu s mladšími třemi dětmi byla odsunuta po skončení války do Německa. I ona pocházela ze smíšeného manželství. Mladší děti Habermannových se jmenovali Otto, Mellita a Anne-Marie. Otto musel narukovat před koncem války jako šestnáctiletý a ocitl se posléze v zajateckém táboře v Sokolově, odešel odtud za matkou do Německa.

Aurélie Habermannová zemřela r. 1966. V r. 1995 zemřel v Mnichově na rakovinu nejstarší syn Heinrich, který působil jeden čas dokonce v Austrálii. Dost možná zbývající tři děti ještě žijí. Dle výpovědi svědků žili ještě r. 2001. V roce 1995 se Mellita ocitla v rodné obci. Bylo jí 13 let, když musela po osvobození odejít s matkou do Německa. Po letech zavítala do domu svého dětství, který dnes slouží jako penzion.

HABERMANNOVA VILA
Skutečný Habermann žil ve vile podobné té, jakou znají diváci z filmu. Velký prostorný a na svou dobu moderně zařízený dům se stal objektem rabování v r. 1945. Tato skutečnost tedy odpovídá i příslušným scénám ve filmu. V Bludově stojí tento dům kousek za tratí. Pila a mlýn jsou doposud v zoufalém stavu, vila se díky obětavosti manželů Böserových, kteří r. 1991 zpustlé stavení sloužící léta jako nájemní dům s obecními byty, koupili, stala útulným penzionem. Böserovi dům kompletně vlastními silami zrenovovali a byli to právě oni, kdo zde uvítal r. 1995 Habermannovu dceru Mellitu. Penzion byl otevřen r. 1997.

MLYNÁŘOVA SMRT
Okamžiky posledních chvil života mlynáře Habermanna jsou ve filmu pojaty odlišně od skutečnosti. Pravda však je, že i skutečný Habermann zemřel násilnou smrtí, byť za poněkud jiných okolností, které zůstávají částečně zamlženy tajemstvím a částečně se o nich lze dočíst na webových stránkách obce Bludov a v některých článcích, které vycházejí ze vzpomínek pamětníků a autentických policejních výpovědí. Následující fakta jsou přejata z článku Stanislavy Rybičkové s názvem „Habermannův mlýn míří do kin. Kdo opravdu vraždil u Bludova?“ z webového portálu Olomouckého deníku.

V tomto článku je uvedeno jméno vraha. Měl jím být lázeňský holič Jiří Pazour, tehdy třicetiletý. Huberta Habermanna zabil v opilosti 7. května 1945 v lázeňské aleji, kudy mlynáře vedla eskorta do lázní, kde zasedal revoluční národní výbor. Smrt mlynáře byla zastřelením zezadu do týla. Do pozdějšího vyšetřovacího spisu na otázku, co udělal s mlynářovým tělem, vypověděl Jiří Pazour takto:

„Po zastřelení jsem se vrátil do lázní a přemýšlel jsem, co s ním udělat. Uviděl jsem dřevěná kolečka, s nimi jsem se vrátil, naložil na ně Habermanna, odvezl jsem ho k řece, hodil ho do vody a víc se o něj nestaral. Čin ospravedlňuji tím, že jsem byl v podnapilém stavu a chtěl jsem si s Habermannem vyřídit příkoří z doby války.“

PROČ HABERMANN ZEMŘEL?
Některé svědecké výpovědi hovoří o tom, že si lázeňský holič vyřizoval s Habermannem účty soukromé, avšak s politikou nijak nesouvisející. Údajně se nedokázal přenést přes to, že nad ním Habermann často v hospodě vyhrával v kartách. Skutečnou pravdu se už asi nikdy nikdo nedozví…

Dle svědectví obecního kronikáře mělo Habermannovo tělo vyplavat u Leštiny a kdosi jej bez pohřbu zakopal. Zvídavý čtenář, který bude hledat informace o skutečném Habermannově případu, však může i narazit na konstatování, že Habermann na konci války záhadně zmizel. Těžko říct, zda někdy vyjde najevo místo jeho posledního odpočinku a bude označen jeho hrob.

VYŠETŘOVÁNÍ VRAŽDY
K vyšetřování případu došlo až roku 1950 na žádost Jany Mádrové z Olomouce. Jednalo se o Habermannovu švagrovou, sestru jeho manželky Aurélie. Pro svou sestru tehdy Jana Mádrová žádala potvrzení od úřadů, že je Hubert Habermann po smrti. Jelikož vdova neměla úmrtní list manžela ani jiné doklady, že je manžel po smrti, neměla v Německu nárok na vdovskou podporu a sirotčí podporu pro své děti. Aurélie navíc stále doufala, že Hubert žije, věřily tomu i její děti a také tchán, který s nimi do Německa odešel. Nikdo neměl zprvu odvahu říct rodině pravdu, co se v Bludově skutečně stalo. Potvrzení pro vdovu do Německa začátkem roku 1951 bylo opravdu odesláno, vražda však zůstala nepotrestána. Ve vazební věznici strávil Jiří Pazour jen několik měsíců, v červenci 1950 bylo trestní řízení proti němu zastaveno. Dle výpovědi obecního kronikáře Stanislava Balíka se za Jiřího Pazoura celý život styděl jeho bratr, který sám uváděl, že Pazour nedokázal přenést přes srdce Habermannovy podnikatelské úspěchy a zejména pak větší štěstí v karbanu.

Tolik tedy shrnutí známých a dostupných faktů o smrti bludovského mlynáře, jehož osud inspiroval české filmaře k natočení válečného dramatu. Jeho poslední chvíle jsou stále částečně zahalené tajemstvím a tak by Herzův film mohl být i jakýmsi spouštěcím mechanismem k tomu, aby celá pravda již vyšla najevo a skutečnosti byly uvedeny na pravou míru.



Pozn. aut: Při psaní tohoto článku jsem vycházela z obecných informací dostupných na webové síti. Bude-li článek číst kdokoliv, kdo může jakoukoliv informaci zde zveřejněnou opravit, doplnit či poskytnout další zajímavosti ať už ke skutečné události z Bludova či ke snímku Juraje Herze, budeme velmi rádi za jakoukoliv spolupráci. Předem děkuji.

Život před válkou v pohraničí nebyl dvakrát idylický. Doba si žádala vybrat si jednu, či druhou stranu. Jen ti nejsilnější dokázali zůstat nad věcí. Patřili k nim bohatý podnikatel August Habermann, který bez předsudků dával práci Čechům i Němcům, a jeho nejbližší přítel Březina. Po začlenění Sudet do Třetí říše tlak ještě zesílí. Habermann i přesto dál vytváří pro své české zaměstnance ochranný štít a odmítá se plně podvolit "mateřské" ideologii. Jenže šílená doba nakonec dostihne i jeho. Při volbě ze dvou možností, z nichž ani jedna není dobrá, učiní rozhodnutí, které se stane záminkou k tomu, aby se bezprostředně po válce stal hlavním cílem na seznamu "českých vlastenců", z nichž většinu tvoří jeho bývalí chráněnci. Samozvaným soudcům a katům jde ale spíš o jeho majetek než o spravedlnost. Dokáže před nimi Habermann zachránit alespoň ženu a dítě?

Zdroj: Nova

Koprodukční historické drama Habermannův mlýn patří k těm nemnoha titulům, vyrovnávajícím se s válečnou minulostí a německou okupací Československa jinak, než bylo u nás dosud obvyklé. – Bohatý německý podnikatel z Jehlova August Habermann, který ve svém mlýně, na pile i v lesích zaměstnává především Čechy, se vyhýbá politice, jak jen může. Příběh jeho rodiny se odehrává v letech 1937-1945 a zachycuje dobové peripetie v Sudetech. Vrcholí tragédií, kdy je těsně po skončení války muž lynčován, zabit a spálen v kotli rozběsněnými českými obyvateli. Jeho česká manželka a dcerka skončí v odsunu. Předchází tomu řada epizod včetně brutální popravy devíti vesničanů, jíž musí August z donucení sturmbannführera Koslowského přihlížet. Rodinný přítel, hajný Karel Březina, nedokáže krvavému zúčtování zabránit... – Tvůrci předkládají řadu dosti schematických charakterů z obou táborů, mezi nimiž kromě zmíněných postav dominují kolaboranti, slizký ředitel místního hotelu Pospíchal a starosta Hartl, Augustův mladší bratr Hans jako fanatický fašista, nebo několik Habermannových zaměstnanců. – Snímek vznikl na motivy stejnojmenné knihy Josefa Urbana z roku 2001. Podle ní napsal autor s dokumentaristou Milanem Maryškou scénář, oceněný druhým místem v Ceně Sazky pro nerealizovaný scénář 2003. Maryška předčasně zemřel a realizace se podle několikrát přepracované látky nakonec ujal německý producent českého původu Karel Dirka (ve spolupráci s českou firmou KN Filmcompany) a režisér Juraj Herz. - Hned po vydání knihy došlo ke sporům. Látka totiž vychází ze skutečné události, vraždy Huberta Habermanna z Bludova na Šumpersku. Proti se ostře postavili potomci lidí, označených jako pachatelé tehdejšího zločinu. Do případu se navíc zapletla i vlekoucí se kauza restituce lázní v Bludově. Nalézt pravdu se pokusil po Maryškově smrti jeho přítel, dokumentarista Petr Jančárek, ve stejnojmenném TV dokumentu z roku 2003. Podle politologa a bludovského zastupitele Stanislava Balíka byl vrahem místní holič, který zastřelil Habermanna, odváděného revoluční gardou, z osobní nenávisti (Němec jej prý často obehrál v kartách). Jeho zločin však byl amnestován podle Benešových dekretů. – Filmaři se pokusili předejít novým protestům tradiční floskulí, že veškeré postavy ve filmu jsou zcela smyšlené a jakákoliv podobnost je čistě náhodná. Juraji Herzovi, který sám prožil koncentrák, navíc nešlo o konkrétní případ ani o popis msty z nacionálních důvodů. Poukazuje spíše na obecné zlo v člověku a na to, jak snadno lze podlehnout davovému šílenství. Dá se ovšem očekávat, že se ozvou i lidé, kteří se s látkou, v níž jsou Němci traktováni jako oběti, nikdy nedokážou smířit. Ti budou nepochybně poukazovat i na „německé peníze“, díky nimž film vznikl. Přitom je Habermannův mlýn bez ohledu na své slabiny výrazným počinem, připomínajícím naši stále ještě vytěsňovanou minulost.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2010/11

Legendární režisér Juraj Herz se rozhodl otevřít jednu z nejkontroverznějších kapitol českých dějin, poválečný odsun Němců, při němž se spravedlivý hněv často mísil s těmi nejnižšími pudy a spolu vytvářely nesmazatelnou krvavou stopu. Jednou z obětí dějin psaných vítězi měl být i německý průmyslník Habermann, který žil s rodinou na severní Moravě. Okolnosti jeho konce zůstávají dodnes nejasné. Filmový příběh se jeho životním osudem pouze volně inspiroval, ale paradoxy nejšílenějších let dvacátého století prezentuje hrůzně dokonale.

Život před válkou v pohraničí nebyl dvakrát idylický. Doba si žádala, abyste se přiklonili na jednu či druhou stranu a jen ti nejsilnější dokázali zůstat nad věcí. Patřil k nim bohatý podnikatel August Habermann (Mark Waschke), který bez předsudků dával práci Čechům i Němcům, a jeho nejbližší přítel Březina (Karel Roden).

Po začlenění Sudet do Třetí říše tlak ještě zesílí, na tomto místě personifikovaný esesákem Koslowskim (Ben Becker). Habermann i přesto dál vytváří pro své české zaměstnance ochranný štít a odmítá se plně podvolit „mateřské“ ideologii. Jenže šílená doba nakonec dostihne i jeho. Při volbě ze dvou možností, z nichž ani jedna není dobrá, učiní rozhodnutí, které se stane záminkou k tomu, aby se bezprostředně po válce stal hlavním cílem na seznamu „českých vlastenců“, z nichž většinu tvoří jeho bývalí chráněnci. Samozvaným soudcům a katům jde ale spíš o jeho majetek než o spravedlnost. Dokáže před nimi Habermann zachránit alespoň ženu a dítě?

Příběh Habermannova mlýna, zakládajícího se na skutečných událostech, se odehrává v malé vesnice v Sudetech mezi rokem 1938, tedy rokem Mnichovské dohody, a rokem 1945, kdy končí válka a začíná odsun. Tento příběh se stal před více než 60 lety, přesto dodnes nepozbyl na naléhavosti. Chceme-li porozumět přítomnosti, musíme vědět, co se tenkrát stalo. Tento příběh ukazuje jednu z nejčernějších kapitol ve vztazích mezi Čechy a Němci. Krutosti, která provázely vyhnání, zůstávají tabu dodnes.

Mnoho Čechů nechce, aby jim byly připomínány, mnoho Němců setrvává na mínění, že bylo učiněno příkoří, které nebylo nikdy odčiněno. Mezitím se ale narodila nová mladá generace se silnou potřebou po objasnění minulosti a o tom všem tento film je. „Když jsem ve svých 10 letech opouštěl bránu koncentračního tábora v Sachsenhausenu, ve snu mne nenapadlo, že se někdy budu vracet myšlenkami a dokonce s nějakou výpovědí k této degradující a ne moc příjemné etapě mého života“ – říká režisér filmu Juraj Herz.

„Realizace uvedeného projektu pro mne osobně znamená částečné vyrovnání se s minulosti, stejně jako věřím, že forma i obsah přispěje k vyrovnání se s minulosti i pro statisíce lidí, kteří tuto tragickou dobu prožili. Je to obrovská výzva a zodpovědnost současně.“ Arnošt Lustig po přečtení scénáře napsal, že připravovaný film svým příběhem, odvážným obsahem, etickým zaměření slibuje pozoruhodné dílo, které plně doporučuje k realizaci právě na základě výtečného, pravdivého scénáře.

Petr Uhl obdivuje na scénáři, jak se do něj podařilo soustředit všechny prvky tehdejší doby, vytvořit obraz, který překonává jednostranné vidění viny jedněch a neviny druhých. Je to první filmové zpracování příběhu z konfliktního soužití českého a německého obyvatelstva za nacismu a z poválečného vyhnání. Jistě vyvolá i vášnivé diskuse a to je dobře.