Filosofka Mája

"Filosofka Mája". Scénář filmu byl věrně zpracován podle románu a zachytil pečlivě jeho nejpodstatnější část - totiž to, že se v něm vůbec nic neděje. Byly doby, kdy se brojilo proti zfilmování populáních románů známých spisovatelů. Byly to vcelku výtky oprávněné, ale tehdy se aspoň filmovaly věci dobrých lidových autorů. Ale co říci o o románových skladbách takového pana Viléma Neubauera. Vůbec by nazáleželo na tom, kdyby se tehdy zfilmovala kniha málo známého autora nebo spisovatele, neuznávaného oficiální kritikou.

Vždyť většina amerických filmů se točila podle magazínových románů. Ale v těch byla vždy akce, kdežto v knihách Viéma Neubauera byla jen záplava slov, seřaděných v určitém pořádku za sebou, které neskýtaly podklad pro filmové libreto. Mladý továrník se seznámí s dvěma posluchačkami filosofie, z nichž jedna si doslova libuje ve filosofii zla a druhá ve filosofii dobra. Stane se společníkem otce té druhé a chce ho zničit, když se dozví, že před lety zničil jeho otce. Pak se ukáže, že to není pravda, zlá filosofka se ukáže v celé ohyzdnosti a končí se to ovšem zasnoubením. Mluvit o nějaké režii (Oldřich Kmínek) u tohoto snímku by ani nebylo na místě, neboť v něm nebylo co režírovat.

Diváci tehdy viděli určitý pořádek a systém, podle něhož režisér spojoval scény a řadil k sobě herce. Nebylo nikde vidět žádnou příliš hrubou režisérskou chybu, ale nebylo také vůbec vidět režiséra, neboť se musel zcela podřídit duchu románu, pokud se o něm vůbec dalo mluvit. Herci, až na Václava Normana, byli vzornými představiteli Neubauerových osob, byli právě tak bez krve a bez života, a pokud některý si zasloužil být zvlášť jmenován, pak to byla slečna Janoušková (Anita Janová), která v tomto snímku ještě překonala svůj výkon z filmu "Životem je vedla láska". Svědčilo to o naprosté nemohoucnosti veliké části našich tehdejších filmařů, když jí stále dávali hlavní role, ačkoliv neměla pro hru ve filmu nejmenších předpokladů. V malé úloze byl k vidění p. Schimbera, který jako jediný prý měl skutečně fotogenickou tvář, tudíž měl jakési nepsané právo na větší a význačnější role.

Takže: při premiéře filmu byla nejzajímavější částí přestávka, v níž se dostavili na podium všichni herci a byli poděleni kyticemi. Tak to bylo výborně zrežírováno a zvláštní pozorností na sebe upoutal sám Vilém Neubauer, který si přišel pro ovace nejen jako autor, ale i jako herec, neboť měl ve svém filmu malou úložku. Budiž mu to odpuštěno. Světlou stránkou filmu byla fotografie Josefa Brabce, skvělá v exteriérech.

Inženýr Mojmír Čermák se vrací z dlouholetého pobytu v zahraničí domů, aby zde vedl strýcovu tkalcovnu. Cestou se seznámí se studentkou filozofie Májou Benešovou, která vzbudí jeho pozornost. Také Máju zajímavý mladý muž upoutá. Mojmír se však zatím nechce vázat žádnou známostí. Nejprve chce splnit dávné předsevzetí: nalézt člověka, který dohnal jeho otce k sebevraždě a pomstít se mu za otcovu smrt. Pátrání ho dovede ke jménu Májina otce, obchodníka s látkami. Vstoupí do Benešova podniku jako jeho společník a pokusí se ho obchodně i finančně zcela zničit. Tato situace značně komplikuje Mojmírův a Májin vztah, který se mezitím proměnil ve vzájemnou lásku. Naštěstí Mojmír z nalezeného dopisu pozná, že Benešovi křivdil. Dá proto finanční záležitosti do pořádku a chce odjet znovu do ciziny. Mája mu jeho odjezd rozmluví a oba se rozhodnou pro společný život.

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film I. 1898 – 1930. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 285 s. ISBN 80-7004-082-3.

Dívčí románky většinou popisovaly rozmanité milostné komplikace dospívajících dívek a byly ve 20. letech považovány za velmi vhodné filmové předlohy. Režisér Oldřich KMÍNEK si vybral k zfilmování román Viléma NEUBAUERA , který byl specialistou na uvedený žánr.

Autor/Zdroj: Březina Václav/noticka

FILOSOFKA MÁJA – Jdeme-li náhodou večer téhož dne, kdy jsme dopoledne viděli předvádění komedie Anny, pozor policajt! na tento ryze český film, trneme úděsem a jsme sklíčeni tristním dojmem z tohoto stoprocentního kýče v každém ohledu, srovnávajíce ranní zkušenosti s debaclem tohoto pochybného výplodu všech na něm zúčastněných činitelů. Film Filosofka Mája je technicky velmi špatný. Za pár minut je vám zřejmo, že byl pořizován více než úsporně. Do atelieru se vůbec nedostal, a pokud se nefilmovalo pod širým nebem, vzalo se za vděk s ochotou té neb oné firmy, zapůjčivší k tomuto pochybnému výkonu svůj lokál. Jak to pak dopadá s osvětlením a prostorem, není třeba povídat! Reflektory lamp běhají po stěnách za herci a přijímací aparát div jim nesedí na nose. Je to ubohost po této stránce tedy absolutní, již nezachrání několik hezkých snímků, zvláště ze zimních hor. O libretu je škoda slov. Neubauerovy knihy jsou z těch jež přes to, že jsou umělecky nicotné, mají pronikavý úspěch hlavně mezi málo ženskou mládeží od 14-30 let. A toto obecenstvo také akceptuje i filmy přes všechny zoufalé nedostatky s pocitem blaha a uspokojení. Ve Filosofce Máje je vylíčen příběh „emancipované“ filosofky Máji, z níž se stane docela krotká dívka „nemoderních zásad“, budoucí hodná manželka inženýra Čermáka, vymanivšího se díky různým „rodinným“ zašmodrchanostem z osidel Májiny přítelkyně, zištné a zkažené Hely. – Je to příběh homogenní stům těch špatných „ženských“ románů a není v něm ani trochu nápadů ani trochu půvabu. Režijně je to diletantství přesto, že to páchal pan Kmínek, režisér filmované „Prodané nevěsty“ neblahé paměti. Kdyby pan Kmínek měl jisté režijní kvality, nemohl by připustit natáčet snímek za tak bídných předpokladů technických. To by raději té diskvalifikující jej práce nechal vůbec. – Jediným kladem filmu byl pěkný a půvabný zjev slečny Janouškové, již byla svěřena hlavní úloha. Ale herecky zůstala daleko za Pohádkou máje, neboť slečna Janoušková je z těch, jež potřebují přísného režiséra jako sůl. Ona nepřemýšlí příliš o svém úkolu, dá se však vést, je-li vedena. – Špatný, jak už několikrát dříve, byl výkon slečny Bronislavy Livie, jež hrála tu zlou Helu. Trochu nevybroušené ochotnické svůdnosti do filmu ještě nestačí. Mužské role, pokud nebyly zcela špatné, byly velmi průměrné a nevynikající a není třeba, aby se o nich mluvilo.

ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Filosofka Mája. Rozpravy Aventina. Týdeník pro literaturu, umění a kritiku. 1928 – 1929, č. 1, s. 9