Ztracenci

Na temná 50. léta 20.století se jedná o   naprosto vyjímečný film, který je z   nepochopitelných důvodů opomíjen. Příběh o   třech dezertérech sice má určitou myšlenku   hodnou ke zneužití propagandou své doby, ale   natočeno je to tak mistrně, že pokud se tak   skutečně stalo, na dnešní dobu to zcela   vyšumělo. Jednoduchá povídka Aloise Jiráska   má něco do sebe. Pojednává o třech vojácích   s názorem o naprosté nesmyslnosti války a   jejich touze po obyčejném lidském štěstí.   Ale když jsou náhle napadeni Prusy, uvědomí   si, že o to své štěstí přeci jen musí   tvrdě bojovat. Příběh je převážně   dialogový s mírným přesahem do poetiky, ale   svou poklidnou atmosférou a vypravěčským umem   umí zaujmout. Dějství si neklade nároky na   větší množství postav a tak se dá říci,   že je tato látka velice vhodná i na divadelní   prkna. Alois Jirásek napsal hodně povídek s   vojenskou tematikou a je škoda, že takových   filmových zpracování nevzniklo více. Režisér   Miloš Makovec již měl nějaké ty zkušenosti s   výpravnými snímky, a tak není překvapením   jeho pojetí dané doby. Film za shlédnutí   rozhodně stojí, neboť má co říci i dnes.

Baladický příběh tří   "vojáků-ztracenců" z 18.století, kdy   zuřily prusko-rakouské konflikty a lidé   nesmyslně (ostatně jako v každém boji)   umírali pro čest a slávu svého panovníka.   Teprve na samotě u chalupníka Jíry se osudy   všech tří obyčejných vojáků tragicky   naplní, Jíra se svou mladou ženou a maličkým   synkem si zachrání alespoň holý život...

Je to první predatální film v   kinematografií,ktery odpovidá stejným filmum se   scenáři Vladimíra Kornera.Režiser Makovec je   první existenciálista který v době totality   natočil,tak čistý a osvobozujicí film,je to   vzpoura proti jakekoliv moci která žene lidi na   jatka.Postava kyrysníka/dezerter/ -Gustav Valach   který mě tady učaroval že divák by mu to   opravdu věřil,hraje z hlouby duše,vynikajicí   výkon v začátku pusobý jako nejmoudřejší ze   všech ale na konci prozře a pozná že jeho   individualní život je vlastně sobecký,nenavist   mu vdychla nelasku při závěru filmu dokáže   že je vojakem humanity.Pěšák Stanislav Fišer   je typickým čistým vzorem poslušného vojkaka   který věří v to v čem byl vychován i on sám   na konci zase zklamán válkou,která mu sebrala   všechno i lásku se stavá buřičem a poslední   husar Hlavatý který vyrostl v armadě je   zatížen traumatem z drancovaní,vykoupení na   něj jako na celou trojici čeka na horské   samotě.Hudba Jiří Srnka který dělal jen   přenadherné lyricko-poetické melodie tady na   začátku filmu nadherně upravil pruský marš   prince evžena,i jeho vlastní hudba je emocialní   hned vás vtáhne do 18.století.Exteriery jsou   točene v jeseníkach vysoko v horách.Film bych   hlavně doporučil dětem,na mě zanechal velký   dojem,nikdy nezestárne je věčně aktualní.