Život bez kytary

Takový normální život, motorka a kytara,   žádné mobily, zahraniční zájezdy, práce.   Rodiče to měli pod dohledem, alespoň si to   mysleli, nechtěné těhotenství, antikoncepce   žádná, vojna buší na dveře. Takhle to   zvládaly stovky párů a nebo nezvládaly,   morálně či nemorálně, prostě se žilo. Ale   drama si představuji jinak.

Snímek přináší život socialistické   mládeže v 60. letech dle představ politické   ideologie. A tak tu máme postavy nejen ve víru   zodpovědnosti v rodinném životě, ale i v tom   pracovním. Ano, výrobní proces tu prostě   chybět nesměl. Samozřejmě nechybí ani   dovádění v době volna, především u vody, a   tak by se jim ten život v dnešní době snad i   dal záviděl. Spokojenost a důvod k radosti   nadevše. Prostě socialismus. Je léto plné   romantických chvilek a především lásek.   Problém však nastává, když vznikne milostné   vzplanutí s následným těhotenstvím. Ne,   atmosféra děje se tímto v žádném případě   nemění. Vše dál probíhá v poklidu, až to   šokuje. Ale jistě, mladý pár se to snaží   řešit, ale asi ne tak, jak by si leckdo   představoval. Film tak má především   moralizující charakter a proto končí tak, jak   končí. Mimo jiné se také samozřejmě   probírá možnost potratu a slečna, které se o   týká, už dokonce sedí v čekárně, ale v   socialismu to nebylo tak jednoduché jako dnes.   Hlavní rozhodující slovo měla zvláštní   komise, která především dělala to, co tento   film. Od potratu nastávající maminku odvrátit.   Námět není zpracován nijak špatně. Víra   zodpovědnosti je zkrátka maralizačním tématem   a tak by snímek ve své podstatě nemusel   uškodit ani dnes. Český snímek opomíjený a   je to škoda.

Od ničeho k ničemu. Podivná psychostudie,   nudná a nezábavná. Je to celé statické, bez   kapky vzruchu. Nic pro mne.