Smoke

Smoke je mladším bratříčkem filmu Vztek a je   lépe hodnocený snad proto, že má jasnou   dějovou linku a je taky podstatně vážnější,   ikdyž byste z názvu filmů soudili spíše opak.   Pro mě jsou ale oba filmy jednolitým celistvým   dílem, které si nedovolím oddělit, jsou jako   dvě strany jedné mince a pokud bych minci   rozdělil, již by se o minci nejednalo. Jen   řeknu, že jsem ještě neviděl nic, co by tak   skvěle vystihovalo atmosféru Brooklinu,   opravdové perličky jsou oba filmy a vřele   doporučuji si je pustit spolu a bez dabingu,   který vám u Smoke tolik vadit nebude, ale Vztek   je vyloženě nedabovatelný.

Film má některé nápady a dialogy povedené,   ale jako celek to mému vkusu nesedlo.
Při   prvním shédnutí mi přišel celkem dobrý, ale   při dalším jsem se už zaměřoval na detaily,   které mě mnohdy zklamaly.
Tak nějak mám   pocit, že se film jen tváří ve zkoumání   hluboké podstaty života a samotné detaily mu   unikají. Je lehký jak kouř z cigarety, ale   stejně neuchopitelný.

Jsem rád, že jsem mohl shlédnout tuhle filmovou   perlu. Obvykle se mi moc nechce do snímků,   které jsou rozkouskovány do několika vice či   méně příběhů, ale právě tyhle filmy mi   nakonec většinou udělají opravdu radost. Smoke   není asi úplně ten nejsprávnější příklad,   protože jednotlivé hlavní postavy se celou dobu   potkávají s těmi ostatními a i když se   “minipříběhy” pokaždé zaměřují na   jednu hlavní, tak i ostatní dostávají slušný   prostor a dokonce samostatné scény. Navíc díky   opravdu povedenému scénáři a skvělému   hereckému obsazení, jemuž vévodí jména jako   Harvey Keitel, Forest Whitaker nebo William Hurt   nelze říci, který z osudů je vlastně ten   nejzajímavější. Všichni navíc dostávají   víceméně stejný prostor (možná až na Ruby),   což je taky fajn. Ze začátku mi některé   postavy nebyly příliš sympatické – tím   myslím hlavně Paula Benjamina, ale to byl jenom   první (asi půlhodinový) dojem. U některých to   bylo přesně naopak – Cyrus Cole (s obličejem   Foresta Whitakera to snad ani nemůže být jinak)   či Rashid (Harold Perrineau). Taky je to jeden z   mála snímků, kde prostě chybí nějaký   záporák či pořádné dějové vyvrcholení,   přesto to není nijak na škodu, možná naopak   – je to jako kdybyste nakoukli na pár dnů do   životů úplně běžných lidí. A co si budeme   povídat – každý život nabízí spoustu   materiálu na takhle povedený film. Jenom se   musí najít schopní tvůrci, který tenhle   obyčejný příběh dokáží převést do   filmové podoby. Což se tady stoprocentně   povedlo. A ten “Vánoční příběh” je   kouzelný nejen v “reálné” podobě, ale   hlavně při poslouchání Auggieho vypravování.   Je fajn že vznikají i takové netypické   snímky, které umožňují i navzdory   ubýhajícím rokům a obrovské vzdálenosti ve   které se odehrávají, působit tak nějak   domácky, civilně a při tom všem ještě   výborně bavit a možná i zahřát u srdce.

Chvíli mě vadilo že se ve filmu moooc kecá a   přehrává ale postupně se všechno jaksi   uklidní, začne to do sebe zapadat a je z toho   velice zajímavý příběh o lidských osudech...

Je to má láska
Tento film jsem viděl cca 5 krát a je to jeden   z nejlepších US filmů u nás   dosažitelných.Když jsem byk v Brooklynu   "čichal" jsem atmosféru tohoto filmu z   každého nároží této vesnice v megapolis.

Kritikou i diváky ceněný povídkový film Smoke   je vrcholnou ukázkou nezávislé scény. Dominuje   mu podmanivá atmosféra a silné herecké   obsazení. I přesto, že prakticky veškeré   dialogy jsou dílem improvizace, se podařilo   vytvořit poutavé rozhovory, které přesně   doplňují silnou dějovou linii, jenž je   vyjádřením intimní lásky k cigaretám, k   životu a k Brooklynu.

Hodně zvláštní film. Nerad tady kazím ta   vysoká hodnocení ale film mě moc nebavil a   stačilo mi, že sem ho viděl jednou. Herci sice   hrají výborně ale nějak mě to prostě extra   nechytlo (kromě závěrečného výprávění   Harveyho Keitela). Avšak když film skončil   chvilku mi ještě zůstal v hlavě.