Rozsudky soudce Ooky [TV inscenace]

Inteligentní pohádka, z níž i přes laciné   studiové zpracování dýchá atmosféra orientu.   Povedené barvité kostýmy a plejáda známých i   méně známých brněnských herců, které   známe třeba jen z dabingu. Donutila jakožto   baviče moc nemusím, ale tady mu role   rozvážného soudce sedla přímo na míru.   Někdo by mohl namítat, že děj se straně   vleče a mnohé scény jsou zbytečně   rozvláčné, ale tak to má být, aby byla   zachycena autenticita neuspěchaného období   císařského Japonska. Jedna z nejlepších   českých studiovek.

Na tuto ateliérovku snad nikdy nezapomenu. Viděl   jsem ji tolikrát, že to snad ani není pravda.   Dodnes ji znám téměř nazpaměť.
Ikdyž je   fakt, že už jsem ji pár let neviděl, tak na   tom nic nemění, že se mně vždycky líbila a   bude líbit.

Krásná studiová pohádka
Podle mého soudu jedna z nejlepších studiových   pohádek.
Velice dobrá je předloha a její   zpracování - nabízí mnoho moudrých a   hlubokých myšlenek, které jsou stále   aktuální pro přemýšlivější děti i pro   dospělé - především o právu, spravedlnosti,   našich právech a povinnostech... Soudce Ooka je   tak oddán spravedlnosti, že si stále nestíhá   připravit svůj čaj a vypít si v klidu šálek   čaje. To se mu podaří až v závěru s pomocí   jeho věrného sluhy.
Ráda bych si s dětmi   přečetla i literární předlohu Věnceslavy   Hrdličkové, abych mohla srovnat s filmovým   zpracováním.
Ač má pohádka poměrně   jednoduché kulisy, jak už to u studiových   pohádek bývá, brněnští herci zde hrají   většinou velice dobře a tvůrci si dali   záležet také na kostýmech, líčení a   účesech herců. Vše tak opravdu ladí s   atmosférou Japonska, kterou jsem ale nepoznala   jinak než z filmů.
Podle mého názoru o   třídu lepší než podobná pohádka "O   chytrém šachovi" z roku 1983 - kde se mimo   jiné myslím vyskytuje ta příhoda s ukradenou   vůní, kterou tu někdo postrádal.

Někdo takový by byl potřeba vždy a všude.   Moudré rozsudky nebo odhalení totožnosti,   občas i trochu vtipné. Jen mám pocit, že to   mělo víc dílů, nebo byl zkrácen. Kdysi jsem   viděl rozsudek, který tu tentokrát nebyl:   chudák si čichl vůně linoucí se z restaurace,   majitel chtěl zaplatit. Ooka chudého nechal   zaplatit, ale majiteli poskytl jen ten zvuk   cinknutí mincí, a peníze chudému vrátil.

Dávám poměrně vysoké hodnocení této   pohádce. Ačkoliv ty japonské nejsou zrovna můj   šálek kávy, Rozsudky soudce Ooky mám ráda, s   chutí se na ně podívám při každé repríze.   Postava moudrého muže, vynášejícího   spravedlivé rozsudky, je možná přílišným   ztělesněním ideálů, nicméně bez   vtíravosti, naopak - brněnští herci zde   podávají příjemné výkony, na které se i po   letech stále hezky kouká. V neposlední řadě   je to přímo pan Donutil, mezi jehož fanoušky   rozhodně nepatřím, ale postava Ooky mu byla   přímo šitá na tělo. Pohádka splňuje svůj   účel - mluví o dobru, spravedlnosti a   vyzdvihuje lidský charakter. Dívám se na ni   opravdu ráda, proto i tak hodnotím.

Tak tuto pohádku jsem nikdy neměla ráda   (klasické sobotní nebo nedělní pohádky po   obědě). Podivná studiová vize jakoby Japonska   mě naprosto neuchvátila, spíše působila   lacině a jednoduše. Také příběh je spíš   morálním ponaučením než pohádkou a celková   atmosféra je ponurá.