Poslední čtvrťák

POSLEDNÍ ČTVRŤÁK

Zvláštně poetický   snímek z těžké doby hospodářské krize   třicátých let. V této nelehké době a v tomto   prostředí vyrůstá malý chlapec Gennaro,   který si díky finanční situaci v rodině   příliš zábavy neužije. O to více o ní sní.   Touží alespoň po tom, aby mohl navštívit   kino. Pro nás je v dnešní době asi dost   nepochopitelná tak silná touha po něčem, co   nám připadá samozřejmé. Jenže i v dobách,   kdy na zábavu peníze prostě nezbývaly nikomu,   lidé po nějakém tom rozptýlení a pobavení   stejně toužili. Jak těžké bylo pro malého   kluka vydělat těch pár drobných. Film   přináší pohled na úplně jiný život, než   který vedeme dnes. Poslední čtvrťák je   brutálně skutečný film o nelehké   hospodářské situaci pohledem dětských očí.   "Dědeček říkával, že v dobách krize   přijdou silní lidé jenom o práci. Ostatní   přijdou i o rozum."

Někdo si řekne:   prostě jen další film o dětském snu a cestě   k jeho naplnění. Film je pomalu plynoucí   dramatickou sondou do života, který si většina   z nás neumí ani představit. Malebnost místa,   dobová výprava a věrohodná atmosféra   prostředí dokreslovaly zážitky malých   chlapců, vystavených mnohdy šokovým situacím.   Kluci byli naštěstí pod ochranou moudrých   blízkých, což je stmelovalo a poskytovalo jim   alespoň jakousi iluzi bezpečí a pocit domova.   Beznaděj se střídá s nadějí, jenže stále   se nedaří získat vytoužených pár drobných.   A přitom jaké úsilí stojí malého chlapce to,   aby si vydělal čtvrťák na kino. Ale kdyby   umřel děda – jeden čtvrťák by se našel –   morbidní? Jenže ten nemocný děda v podání   charismatického Al Pacina sám podporuje svého   vnuka v tom, aby snil své sny. Nebýt kdysi jeho   odvahy vydat se na cestu za oceán, nebyl by děda   tu, nebyl byl možná ani Gennaro ani kino La   Paloma. Film zdobí dobré herecké výkony, ale   Al Pacino září nade všemi v roli nemocného   dědy. Zahrál ji bravurně jako ostatně   vždy.

"Gennaro! Víš jak to tady nahoře   vypadá? Zrovinka jako v tom kině La   Paloma!"
Mít sny je velký dar a opravdu   stačí CHTÍT, aby se mohly naplnit...  
Nenápadný, krásný a velmi lidský příběh,   prostý a přece tak nádherně obyčejný, plný   krásných emocí a laskavé životní moudrosti s   věčným odkazem: Nikdy nepřestávej snít !

Pacino opět prokázal, že jeho herecké pojetí   jakékoliv postavy, má velmi blízko k   dokonalosti. Komorní příběh citového pouta   mezi vnukem a dědečkem na pozadí hospodářské   krize z třicátých let minulého století,   nedoporučuji konzumentům ostrých akčních   trháků. Film by jim připadal dlouhý a bez   děje. Jde totiž o jiný level a v tomhle by   nemuseli zrovna obstát. Pacino měl ve svém   filmovém vnukovi vzácně herecky vyspělého   protihráče. Režisér James Foley odvedl dobrou   práci.