Panika v městečku

Původní seriál je sice o něco vtipnější,   ale i tak to je stále zábavné :) Kdyby vznikl   ještě nějaký film, asi bych se nezlobil ...

Taky jste si jako děti hráli s vojáčky? Pak   uvidíte, jak to zhruba vypadá, když se do toho   pustí dospělí, kteří snad na něčem jedou.   Nemám to slovo rád, ale je to mazec! Je pravda,   že to končí přesně ve dvanáct- delší   stopáž už by příběh asi neunesl, ale   nevidět Paniku znamená ochudit se o 74 minut   smíchu v té nejryzejší podobě.
PS: V   každém případě jen a pouze v originální   znění!

Napřed jsem si říkal "To zas bude   krávovina". Po prvních pár minutách už   jsem měl tendenci snímek vypnout, ale nastal   okamžik a má ruka šátralka se nad ovladačem   rovněž zarazila. A začal jsem příběh na   obrazovce sledovat. Dobře jsem se bavil. Asi jako   tvůrci, které to točili. Skutečně jsem si   vzpomněl na dětská léta. Však podobné   figurky, které zde ožívaly, mezi hračkami   nechyběly. Tenhle film je nářez. Žádné teda   úchvatné dílo, ale zaslouží si i tak poklonu.   Vznikalo snad dva roky. Shrnuto podtrženo. Na   konci jsem si řekl: "To zas byla   krávovina". Ale krásná a vtipná.

Film o hravosti... :-)
Náhodou sem dnes zapl ČT2 a tam zrovna Paniku v   městečku dávali. Film je to pěkný - je o   hravosti a hraní. :-) Hlavimi hrdiny filmu jsou   "indiánni" gumový panáčci. Moc mne   pobavil, byl plný nečekaných situací, docela   jsem se zasmál. Kam tvůrci na ty nápady chodí?   :-)

Vedle toho, že je to film plný hraní a   fantazie, mi ještě připoměl mé dětství, -   tehdy sme si hrávali s "indiány" z NDR   a zažívali jsme s nima plno dobrodružství.

Panika v městečku
Když jsme seděli a popíjeli, nevrhl kamarád   pustit jako kulisu Panique au village, belgický   animovaný snímek točený podle pětiminutových   skečů. Hned při jedné z prvních scén, kdy si   indián fénuje péra jsem zjistil, že jako   pozadí Panika v městečku rozhodně neprojde a   budu jí muset věnovat celou svoji   pozornost.
Celý děj je tak absurdně absurdní,   musel jsem se spolu s ostatními chlámat od   začátku do konce, opravdu si nešlo od smíchu   odpočinout. Hlášky typu Stevenovi prosby -   Koni, vyzvedni prosím tě moje zvířata z   hudební školy - totálně rozsekají.
Na   Španělském katalánském filmovém festivalu v   luxusním přímořském středisku Sitges vyhrál   film hlavní cenu za nejlepší celovečerní   animovaný snímek pro děti. Osobně si myslím,   že panika není až tak dětským snímkem, a že   by děti asi tolik nebavila, jako spíš ty   starší diváky. Protože srovnáme-li ji   například s "VALL-I", "Vzhůru do   oblak" nebo třeba "Toy Story", jde   zde úplně o něco jiného, méně dětského.   Zařazuji proto Paniku mezi mé nejoblíbenější   a doufám, že se mi podaří někdy v budoucnu   shlédnout i seriál...

Trailer na tenhle film mě před nedávnem   přivedl ke stejnojmennému seriálu. Všechno, co   jsem si pochvaloval u seriálu se objevuje i tady   – nepravděpodobní hlavní hrdinové žijící   v jedné domácnosti v podobě Koně, Indiána a   Kovboje, úžasné rozpohybování všech   zúčastněných a neskutečné situace, které   bych dnes nedokázal vymyslet. Možná by to ale   před patnácti lety nebyl problém. Tihle   Belgičani jsou totiž neuvěřitelně hraví a   šílených situací je zde proto k vidění   nepočítaně. Skvělý je, že hlavní role   dostali mí tři oblíbenci, ale na druhý   straně, nejnovější inkarnace Adolfa Hitlera v   podobě uřvanýho (ale když jde do tuhého, tak   kupodivu jednoduše zpacifikovanýho vlastní   ženou) sedláka Stevena je rovněž dokonalá…   Příběh je naštěstí totální výmaz, stejně   jako ony seriálové skopičinky -
Kůň má   narozeniny a Indián s Kovbojem na poslední   chvíli objednávají cihly na rožniště.   Nedopatřením jich však objednají místo 50   rovnou 500 000 000. A co teď s tím? Kůň je   zachvíli doma a tohle by ho asi moc nepotěšilo.   Naskládají je tedy na svůj domeček. Ten   chvíli odolává ale v noci ho ta neuvěřitelná   tíha překoná. Z trojice individuí jsou   najednou bezdomovci. Postaví si tedy hrubou   stavbu a jdou spát. V noci jim však jejich zdi   někdo ukradne. Tak staví znovu a situace se   opakuje. Nakonec se, na stopě zloději,   dostávají do nitra samotné Země, na Antarktidu   a podvodního světa. Dokonce se rozpoutá válka   mezi obyvateli pozemskými a podvodními. A   zamilovaný Kůň už vynechal dvě hodiny   klavíru u svý milovaný paní Koňový…
Tohle   asi jako nástin totálně ujetýho, ale proklatě   zábavnýho děje úplně stačí. Jedinej   problém je tudíž v délce – seriálový díl   má sotva 5 minut a jeho průběh je tudíž   docela prost jakýchkoliv hluchých momentů. Tady   se nějaké objevují, ale na druhý straně, moc   jich není, protože šílenost střídá ještě   větší šílenost a celý je to prostě jeden   velkej, ale příjemnej haluz. Přesto mi onen   pětiminutový formát vyhovuje o něco lépe.

Panika je velmi příjemný výtvor, ale v jednom   kuse jsem se na ni dívat nevydržela. Dávkovala   jsem si to po 2-3 scénkách, protože i přes   všechnu originalitu začínala ve větším   množství kapku nudit.

Tento film u me zarucene sklidil velky obdiv. I   přes velmi chladné počasí jsem vydržela v   letnim kině sedět až do konce.

Velmi příjemné překvapení, tempo tohoto filmu   je zběsilé, přišlo mi, že jsem v kině   strávil rok a ani chvíli jsem se nenudil.   Doporučuji!

Úžasná podívana, nevšední animace, figurky   známé ze socialistických hračkářství.   Neobyčejně promyšlené. Tento film vás osloví   a nezapomenutelně poznamená.