Obsah filmu Obyčejní lidé
Během zdánlivě průměrného dne přijíždí autobus plný mladých vojáků, kteří jsou odvolaní do odlehlého vědeckého kraje, aby zde vykonávali děsivý a náročný úkol – zabíjet civilisty. Mezi povolanými mladými vojáky je i 20 letý Dzoni, který měl až doteď problém se zařazením do společnosti. Tentokrát se pohybuje od jedné popravy k druhé, je ovládán strašidelnými příkazy vojenského úřadu, a po velmi krátkém čase se v nelidských vojenských podmínkách zříká lidské morálky, empatie a soudnosti. Jak se jeho morbidní poslání blíží ke konci, hrůza jeho dosavadních skutků ho začíná dohánět a vhání ho do bolestivé, avšak nevyhnutelné konfrontace s...
Během zdánlivě průměrného dne přijíždí autobus plný mladých vojáků, kteří jsou odvolaní do odlehlého vědeckého kraje, aby zde vykonávali děsivý a náročný úkol – zabíjet civilisty. Mezi povolanými mladými vojáky je i 20 letý Dzoni, který měl až doteď problém se zařazením do společnosti. Tentokrát se pohybuje od jedné popravy k druhé, je ovládán strašidelnými příkazy vojenského úřadu, a po velmi krátkém čase se v nelidských vojenských podmínkách zříká lidské morálky, empatie a soudnosti. Jak se jeho morbidní poslání blíží ke konci, hrůza jeho dosavadních skutků ho začíná dohánět a vhání ho do bolestivé, avšak nevyhnutelné konfrontace s vlastními činy. Režisér Vladimir Perisić svým snímkem, zasazeným do blíže neurčené doby i místa během balkánského válečného konfliktu, přináší netypický obraz psychologického dopadu hrůzostrašné války na ty, kteří ji zažili a byli její součástí. K podmanivosti Perisićova snímku přispívá i režisérův realistický a nesentimentální přístup k vykreslení psychického utrpení vojáků a jejich smíření se s hrůzostrašnou vojenskou (ne)morálkou.
Zdroj: Film Europe Media Company < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 13.1.2016
Při sledování filmu a po jeho skončení mi bylo poněkud "ouzko". Sedla na mě deprese, která mi asi vydrží déle, než hlavní postavě filmu Dzonimu. Zvláště při vzpomínce na tenhle příběh, když na něj zase někde narazím. Dzoni se během dne srovná, poslouchá rozkazy a za pomoci alkoholu a blízkých druhů v boji bez výčitek vraždí bezbranné civilisty. Sílu film umocňuje absence doprovodné hudby, slyšíme jen slova, cikády, výstřely. Jsem za sebe rád, že ve filmu nejsou žádné drastické scény, vše probíhá jakoby mimochodem. O to je vyznění příběhu působivější.