Farářův konec

Vyznění příběhu bude dnes   asi jiné. Já jsem film   viděl v roce 1969 ve Filmové   klubu, než skončil na   dlouhá léta v trezoru.   Sledovat film ve vyprodaném   hledišti stejně naladěných   lidí krátce po ruské   okupaci, chápat podobenství   v příběhu, to tehdy bylo   naprosto samozřejmé. Střet   naivního kostelníka s   učitelem, který je nositelem   a šiřitelem myšlenek,   které degenerovaly národ   dlouhá léta a právě   začínaly znovu ožívat na   dalších dvacet let. Ještě   smutnější je učitelova   manipulace s dětmi a   vesničany. Já prostě mám k   filmu zvláštní vztah a   věřím, že pro   nezasvěceného diváka,   který film sleduje dnes a   nechápe očividné   souvislosti, může být   příběh zklamáním.

Že Brodský a Brejchová   měli kdysi společnou cestu   životem,ví každý. Rád se   podívám na jejich společné   filmy, a vypadá to, že tyto   filmy snad ani nestárnou.   Abych si nevymýšlel, mám   jeden film, který   nesnáším. Jsou to   Ďábelské líbánky,které   já nemusím. Co mám rád,   Ženu ani květinou   neuhodíš. Ve Farářově   konci, jsou senzační scény   a příběh je o muži, který   příjde na vesnici jako   falešný pán farář a   popudí si proti sobě   vrchnost. Brejchová hraje   pěknou babu, která usiluje o   jeho přízeň, ale nenaplní   se. Je to smutné, ale   kostelník umírá. I herec   Líbíček má roli, která je   senzační...

Pokud bych měl jakkoliv   charakterizovat osobnost   Evalda Schorma, bylo by to   filmem Farářův konec. Tam   jsou všechny Evaldovy   hodnoty, poselství a   symbolické obrazy s lidským   srdcem citlivě natočeny v   jedno silné podobenství.   Miluju tento film. Scénář   napsal spolu s autorem   stejnojmenné knihy Josefem   Škvoreckým, kde pár   detailů pozměnil, nicméně   kniha je stejně dobrá jako   film. Co ale naplat, tohle   soudruzi nemohli překousnout   a tak snímek okamžitě   stáhli do trezoru, idioti!   Ten film má v sobě duši   Evalda Schorma, já ji tam   opravdu cítím, takový   režisér a člověk byl a je   nenahraditelný. Bróďa, Jan   Libíček, Jana Brejchová.   Obsazení jakékoliv role či   roličky je unikát. Nejvíce   si vždycky užívám scény s   babičkou v podání Josefy   Pechlátové, to je totální   nářez!! Když hraje s   farářem karty : "Ale   babičko, šetřte znamení   kříže" "Ale co,   dokavaď voni sou se mnou,   jinak se na mě každej   vysere, dvacet! Už jim ani   pánbůh nepomůže".   "Voko". "No   sakra, voni to ale hrajou, no   Honza aby zase šel pro nový   pětníky. Tak a teď vo   televizor!" "No tak   to snad ne babičko".   "Ale jo, stejně ty   programy tam stojej za   hovno!" "No tak to   už hraničí s neřestí   babičko, tady si vemte   všechno zpátky, já se   neobohacuju karbanem, já jsem   kněz!" "Voni sou   kněz? Za všechny   prachy!!" :D :D.   Farářův konec je pro mě   srdcovka a jeden z nejlepší   českých filmů lét   šedesátých.

jeden z nejlepších filmů,
co jsem kdy viděl. Nejenže   se - zvláště ve druhé   části - nemůžete udržet   smíchy, ale film má   obrovské hluboké myšlenky.   Potřebuje člověk kněze -   prostředníka mezi Bohem a   člověkem? Musí být   řádně vysvěcený? Není   Bohu blíž ten "chudý   duchem", co zpívá   žalmy? Blahoslavení chudí   duchem... Konec je tragický,   ale příznačný. Všemi   obdivovaný a milovaný   farář je davem donucen   skočit a zabije se. Přízeň   davů je vratká... Analogie s   Biblí - uctívání Ježíše   - až k ukřižování. Schorm   je geniální, Brodský je   geniální. Doporučuji všem,   kteří umějí číst trochu   mezi řádky.

Dost dobře natočený kousek   s výtečným hereckým   obsazením.Určitě stojí se   na něj podívat,protože je   to fakt pěkná   komedie.Vlastimil Brodský   neměl chybu :-)

Tak jako většinu podobných   starých filmů je moc   nechápu, ale i tak se bavím   :-) Zvlášť, když v nich   exceluje nějaký dobrý   herec, což tady Brodský   bezesporu byl. Zdatný   sekundant byl i Libíček.   Takže takový herecký   koncert s prapodivným   dějem:-)

No černoch na konci coby   farář to opravdu zazdil.   Jinak ode mne to má plusové   hodnoty za babku v posteli a   sem tam dobrou scénu. Jinak   mne to zas tak nějak moc   „nechytilo“. Pan Brodský   skvělý, ale filmaři to   pokazili několika   zbytečnostmi.

Podívala jsem se znovu. Po   osmi letech. Jestli jsem tehdy   třeba nebyla ovlivněná,   když jsem dala jen dvě   hvězdy.
A nebyla.   Opravdu mi to přijde stejně   praštěné, jako v roce 2013.   Taky afektované, nesmyslné,   ztřeštěné.
Vidím   podobnost s Troškovými   "Slunci, seny..."   Babka v čepci v posteli, ta   se zase později objevila v   britském seriálu Hallo,   hallo. Evald Schorm   inspirující?