Exil

Jednoho dne navrhne Zano své dívce Naïmě, aby se vydali přes Francii a Španělsko až do Alžírska, do jejich země zaslíbené, odkud utekli kdysi před lety jejich rodiče do Francie. Zčista jasna se tak tyto dvě „děti exilu“ pustí na svou cestu ke kořenům. Duchem zcela svobodní lidé se oddávají své smyslnosti a temperamentu na andaluském venkově či u Středozemního moře a potkávají vyděděné lidské osudy. Konec cesty přinese kromě jistých deziluzí i nečekané poznání sebe sama…

Kino Světozor

Francouzský režisér, scenárista, herec a hudebník Tony Gatlif se v road movie Exil znovu vrací ke svým alžírským kořenům a také k stále ožehavé problematice francouzsko-alžírského soužití, již na konci sedmdesátých let otevřel ve filmu o válečném konfliktu mezi oběma zeměmi Půda živitelka (1979). I tentokrát je jeho pohled velmi osobní. – Nekonformní mladík Zano Boulanger zatouží jednoho dne vrátit se do severoafrické země, z níž jako potomek francouzských imigrantů vzešel a již museli začátkem 60. let, v době krvavé války za nezávislost, jeho rodiče opustit. Vydá se na cestu i se svou levicově orientovanou a temperamentní přítelkyni Naimou, která má arabské předky. Během cesty napříč Španělskem si dvojice užívá tulácké svobody a seznamuje se s nejrůznějšími lidmi: mimo jiné s andaluskými cikány (jimž a jejich hudbě Gatlif zasvětil již několik filmů) nebo se dvěma mladičkými arabskými sourozenci Leilou a Habibem, doufajícími stejně jako tisíce jejich krajanů, že v Evropě naleznou štěstí. V Alžíru Zano shledá téměř netknutou rodinnou pozůstalost a navštíví dědečkův hrob. Především se smíří s pohnutou minulostí a nalezne vnitřní klid, jenž mu jako potomkovi imigrantů dosud scházel. Závěrečná sekvence osvobozujícího rituálního tance, při němž také Naima konečně najde cestu sama k sobě, patří k vrcholným okamžikům filmu. – Gatlif s podobně pohnutou minulostí, jakou má jeho protagonista, se netají svým pochopením pro potřeby a touhy přistěhovalců, jež se jiným lidem mohou jevit jako zcela samozřejmé. Ve svém upřímném zaujetí však leckdy sklouzává až k příliš romantizujícímu pohledu a na složité otázky o hledání identity nalézá až příliš jednoduché odpovědi. - Tvůrce do hlavní role opět obsadil dnes již zářící hvězdu francouzského filmu Romaina Durise a neméně talentovanou herečku Lubnu Azabalovou. Jako vždy věnoval velkou péči hudební a taneční stránce svého díla.

-pp-, Filmový přehled 2004/12