Evangelium sv. Matouše

V šedesátých letech   prožívaly biblické filmy ve   filmovém světě výraznou   konjukturu. Výpravná   "Bible" Johna   Hustona se hraje s velkým   úspěchem po celém světě.   Většina filmů s biblickým   námětem jsou výpravná   díla se spoustou filmových   hvězd.
Režisér Pier   Paolo Pasolini však vědomě   pokračuje v   realisticko-kritické tradici.   Získává si tím pověst   jednoho z nejtvořivějších   a nejhlubších italských   režisérů.

Pasolini natočil asi   nejlepší film o Novém   zákoně. Ukazuje Bibli   takovou jaká je a není tady   kousek přikreslení.

Tento film vynika prednesem   prikazani a ostatnich   pravidel, dle kterych by se   clovek mel ridit. Jsou velice   nadcasove. Vyobrazeni techto   kazani je podporeno ostrym   strihem, umocneno hudbou   nekolika autoru.
A   soudim ze bylo natoceno mnohem   vice materialu, ale   pravdepodobne z casovych   duvodu, bylo hodne sesktano a   na filmu to je videt. Zvlast   kdyz ma divak v zive pameti   film Umuceni Krista. Pote mu   prijde Pasoliniho podani mirne   a decentni. Ale sila tohoto   filmu neni v ukazovani   utrpeni, ale v sile Kristovych   myslenek a jeho prednesu.