Další zlom nastává ve Widerbergově tvorbě mimořádně stylizovanou studií Elvíra Madiganová. Moderními prostředky zde líčí tragický příběh lásky provazolezkyně a důstojníka odehrávající se koncem 19. století, jenž se stal legendou díky jarmarečním písním a vyprávěním. Poprvé tu režisér natáčel na barevný materiál a dokonale jej využil v poeticky laděných scénách vypovídajících o vnitřním dramatu hrdinů.
Poetický příběh vášnivé, tragické lásky dvou mladých lidí podle skutečné události z roku 1889. Tehdy spatřil mladý švédský důstojník hrabě
Sixten Sparre krásnou provazolezkyni
Elvíru Madiganovou a zamiloval se do ní. Opustil ženu a dvě děti, dezertoval z armády a odjel se svou láskou do Dánska. Ani tam však nebyli milenci dost daleko, aby unikli svým pronásledovatelům. Jejich osud se stal námětem jarmarečních písní a lidových balad a dočkal se i filmového zpracování.
Režisér
Bo Widerberg natočil melodram za doprovodu Mozartovy a Vivaldiho hudby a jeho lyrický snímek je založen na nuancích a polotónech, evokujících plátna francouzských mistrů. Není tu mnoho dialogů, těžiště vyprávění tkví v obraze. Dva milenci, pohlcení vášní, vidí svět jako idylické místo, jako sluncem prozářený ráj. Sebekrásnější sen však jednoho dne vyústí do všedního dne… Hlavní role vytvořili
Thommy Berggren, který hrál snad ve všech Widerbergových filmech, a sedmnáctiletá
Pia Degermarková, kterou režisér náhodně objevil na jejím maturitním plese. Nezkušená Pia získala hereckou cenu v Cannes a byla zároveň s filmem nominována na Zlatý glóbus.
televizní program
