Dům pro dva

POZOR SPOILER!!!

Chlapi v hospodě sázejí na jiného, jak dlouho vydrží ve stoji na rukou. Ten u toho ještě pije pivo, a kdyby neuviděl jiného, asi by vydržel ještě déle. Venku se ti dva trošku chytnou, ale jen trošku. Ten starší je tiskaž Bóža Píšťala. Ten mladší je jeho bratr Dan, který také dělá v tiskárnách, ale dělníka, má před vojnou. Do tiskáren přichází nová holka, Magda Koulová. Zdá se, že o ni bude zájem z pozic obou bratrů. Dan v podniku krade knihy, které pak prodává v antikvě. Bóža plánuje přestavbu koupelny. Danovi se do toho moc nechce. Také se mu povede sbalit Magdu, se kterou se vyspí. V hospodě má však jinou holku, kterou přemlouvá, aby chlapům za peníze ukázala, co chtějí. Bóža pak začne na Dana vyvíjet nátlak, aby si ji vzal, do čehož se Danovi vůbec nechce. A zatím Magda porodí kluka. Bóža se rozhodne ji navštívit a je ochoten si ji i vzít, což se nakonec stane. Pak se Dan vrací z vojny. Ze soužití bratra a Magdy není nijak nadšen. Magda se s ním sejde na stavbě, a zatímco se s ním oddává erotickým hrátkám, končí její muž pod koly nákladního automobilu. A aby toho nebylo málo, dozví se Dan od matky závažnou informaci. Dokáže se s tím vším vyrovnat?

Ve starém domku na okraji města žijí spolu s matkou dva povahově zcela odlišní bratři. Zatímco starší Bóža je tichý, zodpovědný člověk s názory určenými křesťanskou vírou, Dan je typický nezodpovědný frajírek, vyžívající se v hospodských zábavách. Oba pracují v tiskárně - svědomitý Bóža u moderní rotačky, Dan u zastaralého zařízení s věčně opilým dědou Mrázkem. Bóži si všichni váží, Dana považují za flinka. Přestože jsou tak odlišní, mají něco společného: oba, každý po svém, milují krásnou Magdu. Až po tragické smrti bratra, který vlastně ani jeho bratrem nebyl, Dan začíná chápat, že mu v životě něco chybí…

V roce 1987 režisér Miloš Zábranský zaujal psychologickým dramatem, jehož protagonisty jsou členové rodiny Píšťalových. Stárnoucí matka a dva dospělí synové – Bóža a Dan – obývají starý venkovský dům na okraji Prahy, v jehož blízkosti nyní vyrůstají nové paneláky. Oba povahově rozdílní sourozenci sice pracují v tiskárně. Zatímco starší Bóža je tichý a rozvážný a věří v boha, mladší – floutek Dan – vyniká lehkovážností v nakládání se životem i s penězi. Protože mu už nikdo nechce půjčit, koupí Dan matce dárky k narozeninám za knihy, které ukradl v tiskárně. Krádež je pro duchovně založeného Bóžu nepřijatelná. Roztržku mezi oběma bratry prohloubí vztah k nové spolupracovnici Magdě. Mladá žena, do které se Bóža plaše zamiloval, se nechá od přímočarého Dana svést. Začne žít s Bóžou, nedokáže však opakovaně odolat jeho bratrovi, který ovšem není schopen vztah brát vážně. Bóža, těžce zasažený Magdinou nevěrou, nakonec padne za oběť tragické nehodě, která však vyhlíží jako symbolické sebeobětování… Jednoduchý vztahový příběh, na jehož scénáři se podílel Rudolf Ráž, nabídl velké herecké příležitosti hlavním představitelům – Jiřímu Schmitzerovi (Bóža) a Ondřeji Vetchému (Dan). Partu Magdy se ujala Ivana Velichová. Ve své době si Zábranského snímek získal část filmové kritiky zřejmým duchovním přesahem: postava věřícího hrdiny, která se pro autora stala prostředníkem naléhavého morálního apelu, byla v rámci československé kinematografie naprostou výjimkou. Ke katolicismu Dům pro dva odkazuje i v obrazové rovině. Formu podobenství, jež byla na sklonku totality stále oblíbenějším prostředkem komunikace s divákem, rozvíjel Miloš Zábranský i ve svých dvou následujících snímcích – Massebě (1989) a Stavení (1990).

Zdroj: Filmový přehled / NFA

Ondřej Vetchý a Jiří Schmitzer jako dva odlišní bratři, spojení zvláštním poutem, rozehrávají působivý příběh o životě a lásce. Dan a Bóža jsou jako oheň a voda. Žijí spolu a s matkou ve starém domku, oba pracují v tiskárně a každý z nich žije jiným způsobem života, vyznává jiné hodnoty, chová se jinak. Jenom jedno mají společné - lásku k jedné a té samé dívce, kterou ovšem milují každý po svém.

Zatímco mnohem starší Bóža je vyrovnaný, zodpovědný člověk s názory určenými křesťanskou vírou, jeho mladší bratr Dan představuje obvyklý typ frajírka a machra vyžívajícího se v hospodských zábavách a zastírajícího siláckými gesty bezbrannost mládí a nezkušenost. Právě jejich láska k půvabné Magdě, jíž nejprve svede lehkovážný Dan, aby jí byl však posléze oporou právě Bóža, je katalyzátorem jejich vztahů. Teprve po tragické smrti blízkého člověka začíná Dan chápat, že v jeho životě něco chybí.
Snímek Miloše Zábranského představoval svého času formálně velmi zajímavě a poměrně odvážně koncipované dílo s bohatou symbolikou, plné náboženských odkazů, a proto i notně ceněné kritikou. Bohužel film s odstupem času ztratil na svém náboji a jeví se sice jako snímek v kontextu tvorby dané doby zvláštní a originální, ale zároveň průhledný až naivní, v němž ona symbolika plní jen funkci líbivých ornamentů bez hlubších souvislostí. Ondřej Vetchý byl za roli Dana nominován na evropskou cenu FELIX za nejlepší mužský herecký výkon.

Autor/Zdroj:
28. Letní filmová škola