Druhý výstřel

"Druhý výstřel". Česko-německá spolupráce u společnosti Pragfilm, přinesla divákům na plátna kin film "Druhý výstřel". Bylo to dílo režiséra Martina Friče rozvedené do poutavého příběhu natočeného podle scénáře Hugo Zehdera. Film líčí osudové následky mladistvé lásky nezkušené a ušlechtilé pianistky Ireny k lehkomyslnému a vším pohrdajícímu Georgovi von Romberg, který navíc lehkovážně poplete srdce ještě dcerce hostinského Schwanderera.

Irenu stále potlačovanou láskou miluje také mladý soused jejího otce Franz von Gerlach. Střetnutí obou milovníků vrcholí soubojem na pistole, ve kterém Georg má první ránu. Mine se cíle, a když má střílet Franz, vzdává se ten svého výstřelu a se souhlasem svého lehkomyslného protivníka má volnost použít tohoto výstřelu kdykoliv. - Franz vyčkává, až také Georgovi bude něco na světě drahé, aby pak ho povolal k odpovědnosti. Když potom i tato příležitost nastane, Franz znovu poskytne svému dřívějšímu soku, který se mezitím změnil v řádného a cti dbalého manžela dcerky hostinského a budoucího otce, první ránu. Georg těžce bojuje, uvědomuje si chyby svého bloudění v mládí a opět chybí. A když v souboji zakročí jeho krásná manželka, vzdává se konečně Franz své pomsty, protože účet je prý vyrovnán. Může se pak vrátit ke své pianistce, která mezitím poznala, že vlastně vždycky měla ráda jen jeho, svého přítele a druha z mládí.

Režisér Martin Frič využil v této živé a od prvého záběru poutavé historce všech uměleckých předností hlavních představitelů rolí vyrovnat se zdařile se svody k banalitě a vytvořil tak společenský, v německé verzi mluvený film, opravdu evropské úrovně. Zamilovaného a v lásce neochvějného Franze s ušlechtilým výrazem podal Ernst von Klipstein a jeho lehkomyslného soka zdařile rozmarný Richard Häusler, Susi Nicoletti upoutala svěžím podáním nezkušené dívky a Hana Vítová zvlášť vážným pojetím klamané, ale přece nezoufající a nakonec vítězné milenky. Milou postavou filmu, vášnivého karbaníka a oddaného otce své dcerky vytvořil Gustav Waldau v úloze barona von Neuhaus.

Zda v tomto a nejen v tomto filmu byla poskytnuta skutečná příležitost českým umělcům uplatnit se po boku svých německých druhů a tím podat přesvědčující důkaz o své evropské úrovni, lze jen velmi silně pochybovat. Tato příležitost a angažovanost se našich herců v německém filmu byla těžko skutečným úspěchem v očích českých občanů po válce.