Doba temna

Pětačtyřicetiletý Jean-Marc Leblanc žije ve velkém domě s příliš energickou, ambiciózní, věčně telefonující manželkou a dvěma dcerami, které tráví volný čas jen tím, že poslouchají hudbu ve svých sluchátkách nebo hrají počítačové hry. Pracuje na ministerstvu jako řadový úředník, denně naslouchající srdceryvným příběhům lidí, kteří jej přišli žádat o pomoc. Také mu umírá matka, a tak vedle všech těchto stresujících vlivů má nepříjemný pocit, že se jeho život někam nekontrolovatelně řítí. Jean-Marc uniká alespoň na chvíli z reality tím, že si sám sebe představuje jako spisovatele, politika nebo herce…

Kanadský režisér Denys Arcand se (podobně jako v předchozích filmech Úpadek amerického impéria, Invaze barbarů, které společně s Dobou temna tvoří jakousi volnou trilogii) zaměřuje na zachycení složitého obrazu jedince v moderní společnosti. Ve filmu, k němuž rovněž napsal i scénář, také vytvořil hlavní postavu. Obrazy snímal uznávaný kameraman francouzského původu Guy Dufaux. Název snímku naráží na termín Doba světla, kterým Francouzi označují osvícenství. Naznačuje, že se lidstvo v moderní době dostalo do stavu k skutečnému přesně protikladnému, k jakési době Zatemnění.

Ve francouzském znění s titulky.

Zdroj: ČT

Podobně jako v předchozích filmech i zde se režisér zaměřuje na vytvoření psychosociologického obrazu jedince v moderní společnosti. Tentokrát je hlavním hrdinou obyčejný člověk, který před ubíjející každodenní realitou utíká do světa vlastních představ, kde prožívá velká dobrodružství. Snímek uzavírá režisérovu tematicky propojenou a dlouhodobě plánovanou trilogii, jejímiž dalšími částmi jsou snímky Úpadek amerického impéria (1985) a Invaze barbarů (2003). Přes podobnost tématu se Arcandův nejnovější film do určité míry od jeho předešlé tvorby liší. Zatímco svými dřívějšími filmy předkládal především portrét společnosti, nyní klade větší důraz na psychologickou studii jedince.
(Febiofest 2008)