Dita Saxová

Viděla jsem Ditu Saxovou už   dávno, ale pořád si   pamatuji, že ve mně zůstal   hořký pocit a smutek. Téma   bylo silné a děj trochu   ponurý, přesto všechno se   příběh z pera Arnošta   Lustiga povedl přenést na   filmové plátno se vším   všudy.

Mohou neblahé zážitky z   minulosti negativně   poznamenat vztah citlivé   duše k lidem a k životu   vůbec? Z Dity Saxové   udělaly prožitky z   terezínského ghetta   pesimistickou fatalistku,   která vše a každého   prohlíží až na dřeň a   která už vůbec z ničeho na   světě nemá strach. Ale co   když k tomu není naprosto   nutné prožít pouze to, co   se stalo v minulosti, ale   třeba i jen to, co se stalo   nebo děje někomu jinému,   nebo dokonce co by se stát   mohlo? Jak lze potom žít?

nezdařená adaptace
Dost slabý film, za což z   velké části může herečka   v hlavní roli.

Viz rozhovor s A.   Lustigem:
(http://www.reflex.cz/Clan   ek36559.html)

Tak producent a filmař   Pavelek chce zfilmovat vaše   paměti?

Přesně tak. Ale to chce   i Jan Němec! Jenže ten je   lakomej. Chtěl jsem s ním po   Démantech noci, za které mi   Ondříček děsně vynadal,   že musel běhat s ruční   kamerou z kopce a do kopce,   natočit i Ditu Saxovou, ale   chtěl můj podíl za   napsání povídky, tak jsme   ten příběh natočili s   Moskalykem.

Mluvil jste do obsazení   Dity Saxové? Hrála ji   krásná Krystyna   Mikolajewská ...

Chtěl jsem, aby Ditu   hrála modrooká blondýna,   ale Moskalyk, který se   domníval, že je génius,   měl představu, že každá   židovka musí být   černovlasá, hnědooká a   melancholická. Podle mého ta   holka měla být celý film   veselá a plná života a pak   skočit ze skály - a divák   by si na cestě domů z kina   dotvářel příběh. Ale   Moskalyk divákovi tolik   nevěřil, takže je Dita   smutná a stereotypní a   musela chodit v tanečních   botách ve sněhu, což se jí   nelíbilo.

Takhle se převádí kniha na   plátno. Na svou dobu   výbernej film! Čekala jsem   nudu, zdlouhavý záběry -   ale nic na mě tak   nezapůsobilo.