Devět kapitol ze starého dějepisu

Jedním z největších projektů armádního filmového studia v 60. letech 20. století byl celovečerní dokumentární film o první světové válce jako o cézuře světových dějin, která předznamenala zánik někdejších mnohonárodnostních říší a vznik nových států ve střední a východní Evropě, z nichž jedním bylo i Československo.
Hlavní dramaturg studia Roman Hlaváč a jeho dlouholetý režisér Pavel Háša připravovali film už od počátku 60. let, kdy dokončili práci na dvoudílném dlouhometrážním dokumentárním filmu o druhé světové válce nazvaném „Svědectví“, který byl ještě z velké míry apologetikou historických kořenů nastolení komunistické diktatury po roce 1948.
Zpracování tématu historických předpokladů vzniku prvorepublikového Československa však muselo počkat až na politické změny v období kolem „pražského jara“ roku 1968 a uvolnění ideologického dozoru nad výkladem nejnovějších dějin. Ačkoliv tvůrci už dlouho předtím pracovali na hloubkových archivních filmových rešerších a na scénáři filmu, do jeho konečné podoby se stihl promítnout i polemický duch konce 60. let a palčivá otázka po smyslu československé státnosti. Pro větší dynamičnost narace střídali ve filmu tvůrci dvě různé roviny. První z nich byly dotočeny v aranžovaném kinosálu, v němž herec Miloš Kopecký v roli průvodce filmem vstupoval do dialogu s historickými filmovými záběry a svým noblesním projevem prošpikovaným lehkým humorem spojoval vážně míněné pasáže, k nimž namluvili komentář Luděk Munzar a Jiří Šrámek.
Na zvukových efektech, které bylo třeba k němým filmovým záběrům dotočit, pracoval legendární barrandovský ruchař Bohumír Brunclík. Výtvarná podoba filmu byla dílem známého karikaturisty Miroslava Liďáka. Film byl ovšem krátce po svém dokončení a uvedení na plátna kin na jaře 1969 v důsledku nastupující normalizace stažen z distribuce a až do své obnovené premiéry v roce 1990 nesměl být uváděn.

Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.
VHÚ

Střihový dokument o historických událostech 1914 -1920. Poprvé bylo využito tzv. legionářského archivu a dalších unikátních materiálů. Ve snímku se také objeví několik sekvencí z hraného filmu Plukovník Švec (1919, r. Svatopluk Innemann, Námět Rudolf Medek). Autoři, přední dokumentaristé 60. Let, se snažili o objektivitu ve výběru použitých dokumentů i v komentáři, přesto zůstala jejich práce poplatná dobovému ideologickému výkladu. Původní premiéra v říjnu 1969 byla zrušena a titul se dostal do kin až po více než 20. letech.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Celovečerní střihový dokument, který popisuje vývoj českého státu od doby císařství až do roku 1968, je doplněn vtipnými glosami M. Kopeckého. S pomocí vzácných archivních záběrů a vzpomínek pamětníků se před námi odvíjí dějiny našeho státu

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

Celovečerní dokument zachycuje prostřednictvím archívního materiálu historii národně osvobozeneckého boje Čechů a Slováků v letech 1914-1920. Premiéra, původně stanovená na 3. 10. 1969 se tehdy neuskutečnila. Snímek tedy dosud znalo jen několik desítek zasvěcenců. Je výsledkem spolupráce autorské dvojice Roman Hlaváč a Pavel Háša, kteří v šedesátých letech patřili k našim předním dokumenta-ristům. Tvůrci společně s Ivo Tomanem natočili v roce 1961 dlouhometrážní dokument Svědectví o historii našich národů v letech 1929-1945. Devět kapitol ze starého dějepisu je tedy vlastně úvodem k tomuto staršímu snímku. Autoři se snažili o objektivní postižení dějin, nicméně z dnešního pohledu nutně museli zůstat poplatní době. Pro svou práci použili často unikátních archivních materiálů. Nejdůležitější jsou pasáže, týkající se československých legií, které se v poúnorové době objevily ve filmu poprvé. Tyto sekvence jsou proloženy úryvky z hraného filmu Svatopluka Innemanna (podle námětu Rudolfa Medka) Plukovník Švec (1919). - Svět v roce 1914. Po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda dává rakousko-uherský císař František Josef I. ultimatum Srbsku. Vypuká válka. Po-stupně se v císařské armádě množí dezerce, zvláště mezi českými pluky. - Čeští politikové vyjádřili vládě loajalitu. Výjimkou byl T. G. Masaryk. Ten odjíždí na podzim 1914 a zakládá Mafii. Později získává podporu od některých politiků doma. Ti jsou však zatčeni. Masaryk spolu s dalšími zakládá v Paříži (1918) Československou národní radu. - Čeští a slovenští váleční zajatci se snaží vytvářet vlastní oddíly. Daří se jim to jen v Rusku. - Po VŘSR uzavírá Lenin Brest-litevský mír, ale na Východě i na Západě se bojuje dál. V rakousko-uherské armádě se stupňuje nespokojenost; dochází ke vzpourám a k hromadným dezercím. Do války zasahují Američané. Válka je rozhodnuta, osud monarchie je zpečetěn. Aktivizují se domácí politikové. 14. 10. 1918 uznává vláda USA Československou národní radu ve Francii za československou vládu de facto. 21. 12. 1918 přijíždí TGM do Prahy jako prezident nového státu. - V Rusku se stále bojuje. Mezi Bílými a Rudými se pohybují Československé legie usilující o návrat domů. Odsun po železnici do Vladivostoku je provázen stále většími srážkami s bolševiky. Postupně obsazují legie celou sibiřskou magistrálu. Značně kompliko-vaná situace se řeší až koncem roku 1919, kdy z Vladivostoku odjíždějí první legionáři. - Ve Versailles se scházejí politici a diplomaté. Uzavírá se mír, o kterém většina lidí věří, že už nikdy nebude porušen…

Autor/Zdroj: /Filmový přehled