Devátý den

neprávem opomenutý film
...velmi zajímavá   velikonočně laděná   alegorie o zaprodání duše   posazená do kulis Třetí   říše. Kněz vytažený z   temnoty koncentačního   tábora je SS pověřen,. aby   přesvědčil biskupa,   kterého přeci jen nelze jen   tak zatknout, ke spolupráci s   mocí - tento se totiž formou   dobrovolného domácího   vězení snaží protestovat   proti hitlerovcům. Velmi   zajímavě vykreslené   charakteri, srozumitelné   etické poselství, výtečná   evokace marasmu nacistického   Německa

Rozpohybované záběry, nebo   jak to nazvat, které   zobrazovaly děj v   koncentračním táboře,   měly, tedy předpokládám   že ano, asi vyjadřovat   agónii, mně však tento   filmový postup leze   neskutečně na nervy. Ono   mně toho na nervy lezlo   daleko víc, hlavně tedy   nepřesvědčivý Abbé Kremer   a přeúlisný   untersturmführer Gebhart.   Špatně a nudně zpracované   silné téma. Polemizovat by   se však dalo o celém   vyznění filmu. Kremer mohl,   společně s církevními   hodnostáři, zachránit   stovky, či tisíce lidských   životů, ale oni ne, jeden se   staral jak by na něj bylo   nazíráno z Vatikánu a   druhý se sobecky zaobíral   pouze vlastním svědomím. To   nepůsobí příliš   výchovně. Dle mého názoru   si z nabízených možností:   „1.Útěk, záchrana   vlastního života = smrt   rodiny a spoluvězňů.   2.Nedělat nic, mít čisté   svědomí = návrat do   koncentračního tábora,   pravděpodobně vlastní smrt   3.Podpis, kolaborace =   záchrana tisíců   životů“, nevybral tu   nejlepší.