Deník venkovského faráře (1951)
Le Journal d'un curé de campagne
Žánr: drama
Země: Francie
Délka: 115 min.
„Nedělám jistě nic zlého, když zapisuji upřímně den po dni prostá, nevýznamná tajemství jinak nezáhadného života.“
Podle stejnojmenného románu Georgese Bernanose byl natočen strhující příběh kalvárie mladého kněze, který se v zapadlé vesnici v severní Francii potýká s vlastními pochybnostmi, nedůvěrou místních obyvatel a jejich perverzním pojetím víry. Bresson v případě tohoto snímku filmuje, jako by psal báseň.
„Diváky si cením velmi vysoko. Oni se nejdříve řídí citem, až následně se obrací k rozumu. Právě tak by měl film působit. Film je magický, a tak nelze předem poznat hodnocení davu. A pokud jde o tento můj konkrétní film, pak se hlavně nesnažte divákům něco vysvětlovat, vyzvěte je, aby v sobě našli dětskou duši, aby stejně spontánně jako děti viděli a naslouchali." Robert Bresson
„Myslím, a jsem o tom přesvědčený, že ireálno existuje jen ve vztahu k realitě. Například nedosáhnete pohádkového světa, když použijete neutrální dekorace. Naopak je nezbytně nutné opřít nereálné jevy na něčem velmi skutečném. A pokud jde o filmování v přirozeném prostředí, myslím, že nestačí jen pouhé natáčení, ale je třeba přirozené prostředí využít, interpretovat ho a podřídit ho tomu, o co usilujeme." Robert Bresson
Fakt, že Robert Bresson ponechal filmu název knižní předlohy, pouze odkazuje k tomu, že je velmi věrný jejímu textu. Zároveň se mu podařilo dokázat, že lze natočit film, který je věrný literární předloze, a přitom zůstává filmem. Ostatně o adaptaci se před ním neúspěšně pokoušeli Jean Aurenche a otec Bruckberger, jejichž scénáře ovšem Bernanos zavrhl. Kniha i film jsou deníkovým záznamem života mladého kněze v městečku Ambricourt. Ústředním tématem je pro Bressona otázka svátosti zasazené do každodenního života. Stejného duchovního rozměru se na obdobné téma podařilo dosáhnout například Luisovi Buňuelovi ve filmu Nazarín (1958). V případě Deníku venkovského faráře se setkáváme s dvojí výzvou: na jedné straně je to duchovní rozměr pojednaného tématu a na straně druhé je to dokonalost bressonovské metody, kdy herec na plátně nehraje, nevyjadřuje city a nevytváří situaci. Všech významů je dosaženo až skrz střih. Naprostá absence jakéhokoliv expresivního hraní je mnohem působivější, než by byla jakákoliv herecká technika. Právě z tohoto hlediska se Bresson radikálně odklonil od svých dvou prvních filmů. Důležité je také zmínit, že na filmu poprvé spolupracoval s kameramanem Léonce-Henrim Burelem, s nímž natočil následující tři filmy. Oproti pojetí Philippa Agostiniho jde o méně propracovaný přístup, nyní jako by šlo pouze o doprovod postav, nenalezneme zde nic z majestátnosti kamerového pohybu.
David Čeněk, LFŠ 2014
| hraje: |
|---|
| Claude Laydu (farář v Ambricourtu), Jean Riveyre (hrabě), Nicole Maurey (slečna Louise), Marie-Monique Arkell (hraběnka), Nicole Ladmiral (Chantal), Antoine Balpêtré (doktor Delbende), Jean Danet (Olivier), Gaston Séverin (kanovník), Léon Arvel (Fabregars), Yvette Etiévant, Germaine Stainval (majitelka kavárny), François Valorbe, Bernard Hubrenne |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
