Deník komorné

- Jdete z lovu? A ulovil jste něco?
- Ano, mohu vám to ukázat v brašně...
- Nechci to vidět! Nemyslíte, že živá zvířata jsou mnohem hezčí než mrtvá?
- Jenže ... lov je lov.

- Znáte Huysmanse?
- Ne, pane.
- Výborný autor, můj oblíbený. Přečtěte mi pár náhodných řádků.
- "Protože v ubíhajícím čase už neexistuje zdravá substance, víno, které pijeme, i svoboda, kterou hlásáme, to vše je falešné. Je třeba dávky dobré vůle, abychom uvěřili, že vládnoucí třídy zasluhují si úcty a respektu a že poddané třídy jsou hodné úlevy a politování..."
- Nebude vám vadit, když vám sáhnu na koleno?
- Ne.
- Tak pokračujte.
- "...strašná hlava zářila, krvácejíc, pomalými pohyby kladouc rudé kousky krevní sraženiny na špičky vousů. Viditelná pouze pro Salomé, neuzavírala svůj zasmušilý pohled..."

- Proč pořád mluvíte o zabíjení Židů?
- Proč, proč ... Copak vy nejste vlastenka?

- Myslím, že jste ničema.
- Ničema? Já? To myslíte vážně? Já, který mám rád armádu, náboženství a pořádek, já, který miluji svou vlast? A neslyším stále nic jiného, než že jsem ničema!