Čtyři do trojky

Maminka Veronicu vychovala jako zakřiknutou a rezervovanou mladou dívku. V podobném duchu žila bezmála rok i po přistěhování do velkého města. Potom ale jeden jediný večírek obrátil všechno naruby, a Veronica stačila během několika minut dohonit to, co již léta zanedbávala. Zatímco její kamarádka pokukovala po místní bohyni, Veronica se seznámila s Abelem. Chvilku potom, co mu dala telefonní číslo, spočinul její pohled na bubeníkovi Zedovi. Jak říká, opravdu nečekala, že s ním bude za chvíli souložit na podlaze veřejných zá-chodků... Film režiséra Gregga Arakiho Čtyři do trojky vsadil na odlehčený tón. Veronica provází diváky svými zážitky a nestačí si uvědomit, že se její vyprá-vění začíná pohybovat v bludném kruhu dvou mužů, kteří leží v její posteli. Předcházející monotematičnost se snaží dohnat přeplácaný závěr, ale tahle snaha už vychází jaksi naprázdno.
Jan Kábrt Total Film 2000/2/97

Autor/Zdroj: Kábrt Jan/Total Film

Snímek Čtyři do trojky patrně překvapí příznivce kultovního nezávislého režiséra Gregga Arakiho, proslulého zejména drsnou apokalyptickou filmovou trilogií Totally Fucked Up (1994, Totálně zkurvení), Zkurvená generace (1995) a Zkurvená nuda (1997). Tvůrce totiž tentokrát zvolil žánrovou polohu romantické komedie, ovlivněné hollywoodskými snímky z třicátých a čtyřicátých let. - Třiadvacetiletá herečka Veronika se zamiluje do dvou povahově protikladných mladíků: jedním je romantický hudební kritik a začínající spisovatel Ábel, druhým animální punkrockový bubeník Zed. Díky mladé ženě, která tím vstupuje do nového životního období, začne trojice sdílet jednu domácnost i jednu ložnici. Problém přijde, když Veronika otěhotní a když se seznámí s úspěšným sedmadvacetiletým režisérem Ernestem, jenž jí a očekávanému dítěti na rozdíl od milovaných mladíků nabízí zabezpečení na zbytek života. - Araki se věnuje podrobnému, avšak decentnímu popisu vzniku a vývoje „švédské trojky" a posléze (s příchodem Ernesta) rozehrává tradiční milostný trojúhelník, v němž jsou Abel a Zed spíše dvojjediným hrdinou než dvěma osobnostmi. Arakiho charakteristické prostředky (vulgarita, fantaskní nadsázka s prvky surrealismu, provokativnost, symbolika jmen) jsou patrné jen jako drobná ornamentální ozvláštnění, zatímco v zobrazení hrdinčiných pocitů a motivací tvůrce užívá přímočaré popisné prostředky: vyprávění hlavní představitelky přímo na kameru nebo její časté konzultace s lesbickou kamarádkou. V pojetí klasických žánrových situací, např. u finálního překažení svatby s nemilovaným ženichem, se Araki navíc až příliš spoléhá na nosnost neobvykle rozehraného vztahu a de facto nepřichází s ničím novým.
Zdeno Kubina, Filmový přehled 2000/7/7,

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled