Čtyři děti a jeden otec IV

Podle mě nejlepší film ze série Čtyři děti   a jeden otec. Natočit v současné době rodinný   film na téma multikulturalismus, aby z toho ve   výsledku nebylo laciné citové vyděračství   nebo dokonce sluníčkářská agitka je   pořádný kumšt a řekl bych, že tady se to   Dánům docela povedlo. Film mě od počátku   zaujal, nejspíš proto, že jak skandinávská,   tak japonská kultura je mi sympatická a v tomto   případě jde o skloubení obou. Bavil jsem se   při různých nedorozuměních a nechtěných   faux pas jak dánského, tak japonského otce.   Chvílemi to sice nepatrně zabíhalo do   kýčovitosti, ale v mezích snesitelnosti.   Jediné, co nedokážu pobrat a přijde mi až   přespříliš přehnané je scéna v ZOO, kdy ti   dva malí kluci s holemi jako samurajové útočí   na lva a skáčou jako na trampolíně. Tohle už   bylo i na mě moc, proto nedám 7 *, i když v   porovnání s ostatními filmy této série,   kterým jsem dal po pěti by si tento o něco   lepší hodnocení zasloužil, proto alespoň 6 *   a přidám i v procentech. 65%