Ctihodné mrtvoly

Tyhle filmy jsou stresující   v tom, že jenom bravurně   zobrazují stav věcí, ale   neukazují řešení, cestu z   kruhu ven. A pozoruhodná teze   Maxe von Sydow, že za   všechno může Voltaire,   není pro mafiánské praktiky   20. století úplně   uspokojující odpověď. Film   se sice líně táhne, ale ku   škodě věci to není,   protože luxusní atmosféru   má permanentně. Navíc Lino   Ventura je tak dobrej, že si   klidně může v reálným   čase deset minut vařit kafe   a nepřipadá vám to   zdlouhavý. A ve druhém   plánu lze Ctihodné mrtvoly   pojmout i jako cestopis,   protože tolik krásných   záběrů křivolakých   uliček jižní Itálie a   opulentních chodeb   ministerstev a justičních   paláců je v kriminálce   nečekaná třešnička na   dortu.

Průměrný mafiánský film   nijak nevybočující z   dlouhé řady italských   filmů o mafii, které   vznikaly v 70. letech.

Film je o korupcii a   sprisahaní na najvyšších   vládnych miestach v   Taliansku. Inšpektor Rogas   (Lino Ventura) pátra po   vrahoch neapolského   prokurátora. Postupne   pribúdajú ďalšie vraždy   predstaviteľov justície.   Rogas postupne odhaľuje   štruktúru sprisahania, ale   jeho teóriu odmieta aj   predseda Najvyššieho súdu   (Max von Sydow), ktorý je   nakoniec tiež zavraždený.